samuel se vrací domů 1

Šel kolem hospodské zdi, smrděla úlevou jiných, díval se poočku na kočku, v povidlové tmě ji skoro nezahlédl včas, aby se nevylekal, taktak. Oknem výkřiky PIVOOO, a HEEj, (J vypadlo skoro z okna) a další, neměl tyhle projevy rád. Nemá. Tma propašovávala sama sebe přes hranice konce dne a tvářila se jakože nic. Klídeček. Cinkající sklenice, až trochu moc. Intenzita davu vystřídaná intenzitou šera. Prach na dlaních, který se bůhvíjak dostává do očí. Nohy končící až dole u silnice automaticky posunují Samuela k domovu. Samuel ulevil svojí plynatosti a doufal, že nikdo nepůjde hned za ním. Vyšel měsíc, ale nešel hned za Samuelem, takže ten si mohl oddechnout a oddechl. U domovních dveří zjistil, že toto nejsou JEHO domovní dveře, což nebyl filozofický problém vlastnictví dveří na domě, jehož není majitelem, ale poznání, že zastavil u cizího domu. Poručil nohám jít jinam, ke dveřím, které by vypadaly víc jako ty jeho. Nohy chvílemi poslouchaly, chvílemi poslouchaly zřejmě někoho jiného. Potom poslušně zastavily u domova. Měsíc Samuela pronásledoval až k domovním dveřím. Toto zjištění bylo lehce paranoidní, ale nicméně založené na neklamném pozorování. Vykukoval teď, tedy měsíc, zpoza rohu. "Vidím tě!" Samuel chtěl, aby jeho pronásledovatel věděl, že on ví. Měsíc se tvářil, jako že je mu to jedno, že Samuel o něm ví. Ale když se Samuel pohnul, i měsíc se schoval za roh. Takže blufoval, chacha. Stačilo dávat pozor, kudy člověk jde. Držet se při zdi, a v místech, kam světlo pronásledovatele nepadalo. Nakonec, za asi 30 dalších minut, se Samuel dostal domů. Musel sice vylomit vlastní okno do ložnice, ale vyhrál. Vrátil se domů.

Samuel se vrací domů 2

Kus talíře při okraji chodníku, ale ještě stále větší částí leží na silnici. Kde se vzal? Tu se vzal. Zima na kůži rukou (ta kde se vzala). Protože vyčuhování je odedávna průser. Třeba v zákopech. V tramvaji. Ve třídě. V davu. Saumel má žlutofialovou kůži. Ta se stala jeho charakteristikou po napadení rasistou. Ale výsledkem napadení byla mnohem markantnější barevnost. Paradox blbosti. Proč je ovšem Samuel žlutofialový ještě teď, 7 měsíců po zmíněné události? Nějak mu ta barevná kombinace přirostla k srdci, tak si kůži maluje každý den ráno. Je to pošuk. Ale jeho cesty domů jsou mezi místními už legendární. Měli byste si nechat vyprávět, jak ho pronásledoval měsíc. To za to stojí.

Samuel se vrací domů 0

Před hospodou se krčila obloha na stranu. Vejít, nevejít, pít či nepít? Psí štěkot oblétával ušní boltce přítomných jako pomluva obšťastňuje srdeční komory a síně. Abyste se mohli vracet, musíte vejít. Počátek není všechno, ale všechno má počátek. I konec. I vracení. I návrat z vracení se. Takže okamžik rozhodnutí je šachová partie s jasným vítězem. Vždycky vyhraje hospodský. Ruka se povědomě položí na známé místo na dubovém stole a nechá se zchladit oroseným půlitrem. Jen chvíli držíte tu sklenici. V okamžiku, kdy si začínáte hřát pivo, je na čase s tím něco dělat. Samuel měl koupit talíře. Víš, jak dlouho se dneska na takovej talíř šetří? Aby za něco stál? Aby. No a pak vám ten talíř upadne.