Dílo #68940
Autor:ursi
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:07.05.2014 15:41
Počet návštěv:1494
Počet názorů:40
Hodnocení:3 1 2 1

Adriana a fialový klobouk 2.část

 

"Jsem pevně rozhodnutá. Přísahám, že použiju jakýchkoliv prostředků na nebi i na zemi, nebo třeba v pekle, abych Michala dostala ze Krysiných spárů," prohlásila jsem.

"Ty seš tím chlapem úplně posedlá, kroutí hlavou Linda. Tobě ty trapasy ještě nestačily? Asi ti  zřejmě není souzený. Copak je jediný na světě?"

"Pro mě jo," odpovídám rezolutně.
"Není dobré chtít něco za každou cenu, vzpomeň si, jak dopadla ta dívčina ve Svatebních košilích od Erbena -a to z toho vyvázla ještě celkem dobře. Poučení- člověk nemá nic chtít za každou cenu, aneb, člověče nešťastný, dostane se ti toho, čeho žádáš."
"Nepleť sem Erbena ani americké vědce a vytáhni radši něco z té tvé ezoteriky-něco co funguje, samozřejmě"

"No tak jistě, jsou tu různé nápoje lásky a tak, ale  ty ingedience by se těžko sháněly. Ale četla jsem, že mladé cikánky na Slovensku, když chtěly získat chlapa, tak si ustřihly pramínek vlasů a daly mu ho tajně do kapsy a už se ho nezbavily-říkali tomu, že mu porobily.
"Kdyby to bylo tak jednoduché"  povzdychnu si.
_

" Nechal tady bundu,"zamručí šéf hned další ráno a kývne k věšáku.
Prosila jsem  o pomoc na tolika frontách, že teď ani nevím, kam mám vlastně směrovat své díky. Popadnu hnědou koženou bundu, která tam visí jako Michalova relikvie z jeho poslední návštěvy, zasunu co nejhlouběji do vnitřní kapsy pramen vlasů, který jsem předtím upižlala kancelářskými nůžkami a přitisknu bundu k sobě.
"Já mu ji zanesu."   Šéf se otočí.
"Co blbneš, ta druhá. Tahle je moje."    Vyrve inkriminovanou bundu s mé náruče a navlékne si ji.
Teď teprve si všimnu, že není z kůže, ale z podřadné koženky-takovou by si Michal na sebe nikdy nevzal.
"Jdu na poštu," oznámí lakonicky a práskne za sebou dveřmi.
Být to v televizním sitcomu, ozve se teď huronský smích. Ale ve skutečnosti jsem tu zůstala stát zcela konsternovaná bez smíchu a bez publika.

Horečně vyťukávám Lindino číslo.
"Cože, jestli to jde zrušit? Já nevím, to by snad věděly ty cikánky na Slovensku.
Ty sis to nakonec s Michalem rozmyslela? Dalas to do kapsy někomu jinýmu? Já se z tebe picnu-..."  Linda přemýšlí, až se mi kouří z mobilu a nakonec si vzpomene, že zná jednu paní, co provozuje jako volnou živnost čarodějnictví a jiné služby. Třeba by věděla, co s tím.
Velkou šanci tomu nedávám.

Nemám ale na výběr

 

Ve středu odpoledne jsem chodila, v kožené kabelce vizitku s adresou na čarodějnici a s Lindou v závěsu, rychlým krokem po Malém náměstí a hledala číslo 4, než jsem si uvědomila, že na náměstích jsou domy číslovány za sebou a ne napřeskáčku, jako ulice, uběhlo dvacet minut. Pak jsem se dalších deset minut nemohla dostat do baráku se žlutou oloupanou omítkou, který se pyšnil řadou zvonků, z nichž jen několik působilo funkčních dojmem, a z nich zase jen asi polovina byla opatřena jménem nájemníka.

Konečně vylezl z domu nějaký chlapík v růžové softshellové bundičce s kbelíkem odpadků.

"Prosím vás, můžete mi říct...-"

"Moment," zvedl důležitě ruku, prosmýkl se kolem mě a zamířil ke kontejnerům před domem.

S vědomím, že jdu stejně pozdě a akademickou čtvrthodinku jsem už dávno přetáhla, jsem se s povzdechem opřela o dveře, nebýt toho, že mě poměrně nedávno vyléčilo z kouření počínající astma a iritující nápisy na krabičkách, byla bych si i zapálila. Tak jsem jen sledovala, jak Růžovka s rozmyslem ukládá jednotlivé kousky do patřičných nádob. U kelímku od jogurtu se dlouze zamyslel.

"Víčko hliník, kelímek plasty!"  zahalekala na něj Linda pro urychlení.  Ještě chvilku popřemýšlel, než vytřídil poslední kousek podle návodu.
"Prosím vás, bydlí tady paní Oksana?"  odchytila jsem ho, když se kolem mě chystal zase rychle projít, aniž by mi věnoval pohled.

"Čtvrté patro,"  zamumlal pošuk a zmizel v útrobách domu. Taktak jsem se stačila vmáčknout dovnitř, než zase zabouchnul dveře. Linda čekala venku jako bodyguard.

Zanedlouho jsem stála ve čtvrtém patře před bíle natřenými dveřmi jako v nemocnici s masivní mříží a smaltovanou tabulkou

Oksana Skočná, věštby, výklady z karet, osobní poradenství


Dvakrát jsem krátce zazvonila,za dveřmi to nejdřív nadějně zašramotilo, ale posléze šramot utichl a na chodbě se rozhostilo ticho.

Vnímala jsem dopolední klid starého domu, vzdálené zvuky z ulice, a zvláštní , něco neurčitě známého připomínající puch, jaký už ve starých barácích bývá. Začínala mě přepadat tíseň.

Když už jsem byla rozhodnutá odejít, ozvalo se zdola dusání po schodišti. Vyklonila jsem se přes kovové točité zábradlí a spatřila jsem z leteckého pohledu nafialovělý klobouk se širokou krempou, pod ním rozložité tělo a ruce třímající dvě nákupní tašky. "Slečna Lesecká?" dofuněla ke dveřím bytu.  "Omlouvám se, že jste musela čekat, v Liedlu měly slevy a bylo tam děsných lidí.  Ale měli máslo v akci, tak jse jich vzala deset, dám je do mražáku..ale rohlíky mají za tři koruny, to si radši zajdu do Kauflandu. Kdyby tady v tom stoletém baráku byl aspoň výtah..-"

Jestli se snaží záměrně působit civilně a nečarodějnicky, tak je to poněkud křečovité, pomyslela jsem si. Chvíli zápolila se zámkem mříže, kterou byly opatřeny vchodové dveře.

"Už nás dvakrát vykradli", poznamenala, když se konečně podařilo překonat poslední překážku a vstoupily jsme do předsíně.

V kuchyni jsem se vmáčkla za stůl na rohovou lavici, stejnou jakou mají naši dodnes v kuchyni.

O nohy se mi otřel velký černý kocour s červeným obojkem na krku. Snažil se vytrvale upoutat moji pozornost.

"Takže k věci."
Oksana si sedla si proti mně ke stolu a pozorovala mě zapadlými hnědými očky pod krempou klobouku. Bylo to, jako by mě někdo pozoroval z ústí jeskyně.
"To že něco chceme, neznamená , že je to co potřebujeme, že? O už vám snad někde někdo řekl, nebo ne? Poslední dobou to tam nahoře někteří flákají."odfrkla si znechuceně.-
Zvedla jsem oči ke stropu, odkud se ozývaly tupé rány.

"Nemyslím tam nahoře." zareagovala Oksana-měla trochu cizokrajný přízvuk, jak jinak. "To se jenom stěhuje nová partaj."

Tlustý černý kocour se uvelebil vedle mě na židli a snažil se mě odtud vytlačit.

"Mlíko, na místo," zaječela na něj pronikavě, až jsem sebou škubla a kocour se provinile odplížil na omšelou dečku do kouta. 

Skočná neztrácela čas, vytáhla z kredence balíček karet a začala ho netrpělivě míchat.

"Takže levou rukou, od srdíčka, tři krát tři karty do kříže."

Učinila jsem tak, Oksana si nasadila brýle a upřeně do nich zírala.

Nastalo ticho přerušované jen tikáním hodin a tichým kocourovým vrněním.

Když už to trvalo trochu dlouho, nesměle jsem si odkašlala.

"Nevím, jestli vám Linda říkala..."

"Určitě, nebojte se, děvenko, já vím proč jste tady! "  rozhořčila se Oksana tak, že jsem se málem odplížila za kocourem Mlíkem.  "Chcete zrušit to pitomé kouzlo. To už stejně nejde, to vám můžu říct rovnou, ale chtěla jsem vám dát nějakou dobrou radu do budoucna, teď jste mi ale přetrhla niť a hned tak se zase nesoustředím! Myslíte že je to jenom tak, napojit se na univerzum?!-"

"Moc se omlouvám, pípla jsem"

"Můžu vám aspoň přečíst něco z logru,"pravila čarodějnice smířlivě.

"Nezlobte se, já už bych snad radši..."  začala jsem se zvedat.

Chytila mě za rameno, až to štíplo.

"Tak to teda ne."

Odešla do předsíně.  Slyšela jsem, jak ve vchodových dveřích cvaknul zámek.

V kuchyni se Oksana postavila na špičky a vsunula svazek klíčů do džbánku bulharským folklorním motivem nahoře na lince.

Pak si s laskavým úsměvem sedla naproti mě.

"Nebudu tady plýtvat svým časem, aby si to pak slečinka v půlce rozmyslela-říkám vám, že z tohoto bytu odejdete, teprve až vyřešíme váš problém. A jestli ho nevyřešíme, no tak prostě neodejdete!!

I takoví už tu byli-co neodešli.."

Cvakla rychlovarná konvice, Oksana se otočila k lince

"Ale já bych snad přece jenom.."  učinila jsem další pokus, začínalo být trochu dusno.

Oksana se postavila těsně přede mě, konvici s vařící vodou v ruce. Viděla jsem zblízka každý chloupek jejícho silného srostlého obočí.

"Nikam," prohlásila pevným a klidným hlasem.

Atmosfera houstla.. Pozorovala jsem kostičky na voskovaném ubruse, a přemýšlela, jak z toho ven.

Do čeho mě to ta Linda zase namočila!

Oksana nekonečnou dobu seděla naproti mně a měřila si mě zlověstně svými očky.

Klidu mi nedodala ani sada nožů na magnetickém držáku za jejími zády.
Využila jsem toho, že Oksana šla zalít kávu v miniaturních šálcích a rychle jsem vytáhla z kabelky mobil. Ještě že mám vypnutý zvuk tlačítek.

POMOC !
Najít Lindu a odeslat. Snad se mi odtud podaří vypadnout živá a zdravá.

Oksana postavila na stůl šálky. "Teď mě na moment omluvte, musím pustit kocoura na balkon, má tam svůj záchod."

Sotva vrzly dveře od balkonu, skokem jsem se vymrštila po malovaném džbánku, který skončil ve třech kusech na béžových dlaždicích-sakra-ale klíče byly moje a dalším skokem jsem už u dveří zkoušela, který klíč ze svazku je ten pravý. První nešel zasunout, druhý zase ano, ale nešlo s ním otočit, pak už jsem nevěděla, který klíč jsem zkoušela a který ne, a musela jsem začít znova, nakonec mi celý svazek upadl na zem.

Oksana stála klidně za mnou.

"Je to ten velký s červeným rozlišovačem." řekla nakonec, "mohla jste se zeptat.
"a když píšete zprávu, měla byste dávat větší pozor, komu ji posíláte," dodala mimochodem.
"Co je vám do toho, komu píšu!" vytočila jsem se.
Hlavně proto, že před chvílí jsem si připadala jako akční hrdinka rafinovaně unikající ze spárů psychopata, a teď, když napětí pominulo, tak vlastně, no, poněkud trapně.
"Jen běžte, má milá, ale jediné co vám můžu říct, a to prosím, zdarma: Věci jsou tak, jak mají být a nesnažte se je měnit."
"Děkuji pěkně za radu," odměřeně odpovím a vložím svazek klíčů do nastavené dlaně čarodějky. S úlevou za sebou zabouchnu dveře.
"Psychopaty opravdu nemám zapotřebí, jdeme!" popadnu Lindu pod paží.
Před domem mě něco přiměje se otočit.

Za záclonou v druhém patře mě sledují dvě gamma oči.
Zvoní mobil. František.
"Děje se něco? Psala jsi, že potřebuješ pomoc nebo tak nějak.."

Oksana měla pravdu.

Měla bych si dávat větší pozor, komu posílám SMS.

Počet úprav: 7, naposledy upravil(a) 'ursi', 07.05.2014 20:52.

Názory čtenářů
07.05.2014 21:15
Wopi
tak ještě jednou - když na někoho mluvíš, musíš mu poslat avízo - je to vlevo od názoru

dobrou noc
07.05.2014 21:30
Stínohra
chápu tvoje výhrady, vše by mělo jít ruku v ruce... jenže já jsem asi otrlá nebo co. Jedna slovenská básnířka vynechala změkčení, aby svým blbým veršům přidala na důrazu ještě blbějším prostředkem. Učí tvůrčí psaní či co... děsí mě tenhle přístup k tvorbě. Děsí mě, že si někteří myslí, že je to tak snadné.
nevím jestli to patří do téhle debaty, ale nějak si myslím, že je to důležité. a jestli to odflákává? já měla vždycky radši flákače, kterejm to šlo tak nějak samo sebou, než snaživce.
Já jsem snaživec, mimochodem.

A Ursi, ještě jedno... mohla by si začít komentovat i ostatní, ne jen reagovat pod svými díly.
07.05.2014 21:43
Wopi
Stíno, já Tě naprosto chápu, jen jsem prostě jinak nastavenej. :)
07.05.2014 22:19
sokrates
tuším, že to napsal pan Čapek: 'Muž, který uměl létat' ... takže bych se nad drobnýma chybkama od Ursi nijak nerozčiloval ...
a souhlasím s Pedvem, že tak dlouhý texty téměř nikdy nečtu, ale tyhle JO
08.05.2014 09:15
Wopi
Ursi ani není schopna poslat avízo, byť se jí to vysvětlí, neudělá to. Je to marný, je to marný, je to marný. Zatím všem lidem na Liteře to stačilo říct. Ursi to odkejve a avízo ZASE NEPOŠLE. To opravdu není autor pro mě - mám doma k přečtení spoustu vynikajících textů, kterým byla věnována péče a proto jim dám přednost.

Sokrate - drobnýma?? Možná teď po sedmé opravě. Předtím ty byly zásadní a číst se to z mého hlediska nedalo. A prosit ursi celý den o další a další opravy mě fakt nebaví. Jak říkám - mám kvalitní četbu i bez tohoto tyjátru.
08.05.2014 09:51
klokan kámoš
wopine, to si rikas literat? ty novinky.cz te uplne dojebaly uz nebo co, misto abys trochu podporil talent, coz tady autor nesporne ma, tlachas tu s konvaůlinou nad chybami, ktere, jak spravne podotkla stinohra, se daji vyresit naucenim. coz naopak napsat tenhle text, se naucit neda. chapes ty dubova hlavo? to patri i pro konvalinu, tak si vyreste ty svoje hysteraky a nechte autora zit.
08.05.2014 10:08
Wopi
nenecham - buď bude psát česky, nebo ji nečtu - muziku taky posloucham jen z hifivěže a ne ze sluchátek strkaných do uší, protože ta mě prostě nezvládne naplnit

mimochodem, když někdo není ani na opakované upozornění poslat avi, je vidět, že na všechno kálí a na to pak kálím zase já - jak říkám, mám k dispozici spoustu SKVĚLÉ četby správně napsané, příjemně čitelné
08.05.2014 10:21
Wopi
Už jsem to sem jednou psal, ale klokan to asi nečet, takže znova - před pár lety jsem narazil na autorku, která měla potenciál, ale psala taky příšerně. Buzeroval jsem ji tak dlouho, až začla postupně psát dobře. Zpočátku mě nenáviděla, ale když viděla o kolik se jí zvedla čtenost a hodnocení, obrátila. Pak dokonce jeden čas psala se mnou. Když vydala opravdovou knížku, která je v knihovnách, na první stránku uvedla "věnováno Wopimu".

Osobně si myslím, že ursi POMÁHÁM a že na tom může jedině vydělat - a její čtenáři též.
Zároveň tím přiznávám, že má nadání, jinak bych se neangažoval.
08.05.2014 10:37
klokan kámoš
hele wopine, ja ti rozumim, ale stejne bys to mel predat nekomu mladsimu. je to tu strasne zapskle a neuvolnene. lidi mizi, protoze je tu zaba na prameni. chce to noveho sveziho ducha, novy design stranek, uvolnene vedeni, co mluvi k veci a chape tohle jako socialni prostor, ktery by mel mit minimalni pravidla cenzury. dyt tady se uz ani netrolluje a to je dycky neco spatne :-)
08.05.2014 13:04
josefk
Stínohra napsal(a):
plýtvat časem? ale no... Ursi se nedá upřít dobrá výstavba příběhu, schopnost držet se linie, originalita vyjádření... a kdyby chtěla vydat knihu, tak příde ňájek skvělej korektor (bez ironie) jako ty a pěkně to opraví a všichni budou šťastní :)
moja řeč
08.05.2014 13:09
ursi
Ale vždyť já si toho celkem cením, že mi někdo zdarma poskytuje rady, a nijak se z toho nehroutím. Holt někdo má delší vedení, smiř se s tím!
08.05.2014 13:11
ursi
Myslím že už jsem si všechny chyby opravila, ale vidím, že v tvé paměti budou vytesány navždy jako do žuly. Můžu pro to ještě něco dalšího udělat?
08.05.2014 13:38
Wopi
Fajn ursi, díky! Beru zpět ksichtík.
08.05.2014 14:47
Suvicka
ach ty dialogy... ukecané a nepřirozené.....krátit až na dřeň...
08.05.2014 14:49
Suvicka
prolítla jsem komenty výše... no nějakou úctu ke čtenáři bys měla mít, pokud chceš, aby tvá díla četli a vyjadřovali se k nim... a ta úcta spočívá především v tom, že budeš publikovat výhradně zkorigované texty...
08.05.2014 15:06
ursi
Nevím, připadá mi, že kdybych očesala dialogy ještě víc, tak už se tam nikdo s nikým nebaví!
08.05.2014 17:35
klokan kámoš
nic nečeš! piš ať tě to baví :-)
08.05.2014 19:32
Stínohra
já nevim, nemyslím, že je to otázka úcty x neúcty. spíš sme holt někteří trochu zbrklí.
Jinak dialogy mi přídou věrohodný, pokud teda můj diletanskej názor něco znamená :)
08.05.2014 19:57
ursi
Nebo myslíš, že by se měly postavy vyjadřovat v holých větách? Nepřipadá mi, že by se rozkecávaly víc než je nutné k posunu děje. Můžeš uvést nějaký příklad dialogu, který bys zjednodušila a jak? Fakt nemám představu.
11.05.2014 10:35
Suvicka
Holé věty jsou ideální:-)))))
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)