spěch
v leže na zádech
ticho
nasáklé v řevu

nehnuté pohlazení
z hněvu

topinky na másle
za plentou v divadelní šatně

očima svítilas
víc potmě

stačilo zvednout se a vyjít na ulici
dělat, že se nic nestalo, fotit vrabce
a staré lidi na lavičkách, jak žijí jako že žijí
pořádně zvedat nohy, jak kdysi řekla mamka
aby ses v blátě neumazal

strach vždycky plodí jenom strach

pohyby divokoček na zídkách
na dešti rozmáčené kožíšky si suší
pro jiskru slunce mezi lipovými listy
kdy jsem si jarem trochu více jistý

a když je čtvrtek zase spěch
v leže na zádech
a ticho vsáklé v řevu

už nechci další pohlazení
z hněvu