Dílo #6863
Autor:Montrealer
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza/Úlet
Zóna:Jasoň
Datum publikace:07.06.2004 05:17
Počet návštěv:1306
Počet názorů:7
Hodnocení:6

Prolog
Jedná se o kdysi "oblíbený" Dukelský závod branné zdatnosti...
Dukelský závod


Dukelský závod

Jó, takovejchhle blbin, jako je Dukelskej závod branný zdatnosti, sem se kdysi jako asistent zúčastňoval a dokonce na mezinárodní úrovni. Jednou, to bylo eště za komunistů, se to konalo v Maďarsku, v těch jejich velehorách Bükk, co nejsou vysoký ani jako náš Ještěd. Závodili jsme samozřejmě tenkrát za Československo, takže s náma byli i Slováci, což se ukáže jako důležitý. Jináč tam byli Němci (východní), Rusáci, Bulhaři, Rumuni a samozřejmě Maďaři. Oficiální řečí tých přetěkou byla ruština. Každý mužstvo mělo jednoho oficiálního překladatele přes ruštinu (Maďaři taky) a tak oficiálně se komunikovalo po-rússki. Jinak ne. Jenže po roce 1956 měli Maďaři Rusy tenkrát v oblibě... asi jako my po roce 1968. Ruština se na maďarskejch školách sice oficiálně vyučovala, ale Maďaři na tu povinnou výuku víceméně kašlali. Takže co tehdejší maďarský děcka uměly rusky, to bylo... éto škóla, éto zavód, náša učítěľnica (učitelka) a éto vsjo. Zkrátka, pro naši poměrně dobrou znalost ruštiny nebylo v Maďarsku naprosto žádný uplatnění... ledaže bysme tam někde v temným rohu dostali od místních vlastenců přes hubu, to je asi tak všecko. A Maďaři se učili leda tak maďarsky, což sme zase neuměli my. Například ten náš úřední tlumočník přes ruštinu, ten neuměl maďarsky ani blafnout a i v jinejch jazycích byl slabej. Nic by se však nestalo, nebejt našeho poněkud nervózního reprezentanta Hamlíka, kerej si ňák moc nevěřil a tak si vyrazil na trať na "soukromej trénink", bez vědomí vedení výpravy a zejména bez vědomí pořadatelů. A bylo zle ! Musim tady připomenout, že dukelskej závod branný zdatnosti, to nejni jenom běhání na lyžích. Každej závodník má na zádech flintu (jako při biatlonu), střílí se cestou do terče, samozřejmě vostrejma, protože střílet do terče slepejma patronama by zkoušel snad jenom blázen... voni se totiž počítaj zásahy a slepejma patronama se dá zasáhnout leda tak h...o. Mimochodem, ty vostrý patrony se při závodě fasujou až na střelnici, asi proto, aby si závodník cestou neublížil. Když běží na lyžích, má na zádech jen nenabitou flintu, se kterou by se neubránil ani divokýmu praseti a těch tam v horách prej bylo dost. Jiný zvěře taky. Maďaři sou totiž náruživí myslivci, rádi si zastřílejí a moc často choděj s flintou přes rameno po svym revíru, jak se po chvíli ukázalo. Při dukeláku se taky hází granátem na cíl. Tyhle granáty naštěstí nejsou vostrý, jenom cvičný a taky se fasujou až na místě. Po dopadu trochu bouchnou a linou se z nich barevný čmoudíky (každej stát má přidělenou jinou barvu čmoudíků, aby se v tom maďarští rozhodčí vůbec vyznali - přitom dejchaj čmoudíky a choděj pak blít do křoví). Dukelák obsahoval i další "branný" disciplíny, jako např. plížením vpřed a různý přelejzečky, ale ty nejsou důležitý, protože se při nich nepoužívá munice.

Ale vraťme se k našemu statečnýmu borci Hamlíkovi. Jelikož vyrazil na trať potajomky a na svý riziko, musel mít s sebou kromě flinty taky vostrý střelivo (bůhvíjak se mu ho podařilo šlohnout) a ty cvičný barevný granáty. Obojí taky na závodní dráze použil a jelikož byl jeho trénink nevohlášenej, výstřely z kulovnice přilákaly maďarský myslivce, kerý měli podezření na pytláka. Ozbrojení myslivci Hamlíka vobklíčili, sebrali mu flintu a zajali ho. Oficiálně nám to přišel oznámit maďarskej tlumočník, protože Hamlík měl naštěstí u sebe závodnickej průkaz, kde byly některý informace i v maďarštině. Jinak, samozřejmě, maďarskejm myslivcům nedokázal Hamlík vysvětlit vůbec nic a tak nakonec moh děkovat nápadu jednoho z nich, kerej navrhl dopravit závodníka nikoliv na tamější policii (kerá byla nepříjemně vostrá, jako každá komunistická policie), ale dovezli ho do blázince v Miškolci a eště si mysleli, jakej nám tim neudělali prezent. Zatím chudák Hamlík, co ho čekalo ? Nanejvejš psychoterapie v maďarštině, kerá mu rozhodně nemohla ublížit, protože by doktorům nerozuměl ani slovo. Československý trenér se však rozhodl Hamlíka z blázince vysvobodit a s pomocí našeho tlumočníka se spojil se pořadatelským ústředím. Veškerá komunikace probíhala oklikou přes ruštinu, tedy příslušně pomalu, protože maďarsky neuměl nikdo... kromě pořadatelů, samozřejmě. Ti však nebyli příliš ochotní nám pomoct. Vrchní pořadatel to formuloval následovně: „Uznejte, že se váš reprezentant dopustil na našem území trestného činu nedovoleného ozbrojování a střelby ostrými náboji v otevřené krajině, jelikož trať závodu je veřejně přístupným územím. Uznejte sami, že to s členem vaší výpravy mohlo dopadnout ještě hůř. Z blázince se k soudu nedostane, zatímco kdyby ho myslivci předali policii, což bylo spíš jejich povinností, soud by ho neminul. Naše zákony ohledně střelných zbraní a střeliva jsou přísné a za vaše organizační nedostatky nehodláme nést zodpovědnost. Ten neohlášený trénink po trase závodu bychom vašemu závodníkovi ještě odpustili, ale vysvětlete nám, jak se ten váš člověk mohl zmocnit ostrého střeliva.“ „To my zatím sami nevíme, ale vyšetříme to. To vám na svou čest slibuji.“ odpověděl náš trenér. „Hamlík dostane po návratu do vlasti přísnou důtku, ale my s ním stále počítáme pro samotný závod.“ „Vážení čeští soudruzi, my jako pořadatelé o Hamlíkově trestném činu oficiálně nevíme, jinak bychom byli nuceni předat ho policii sami. Pokud ho chcete z blázince dostat, musí to jít mimo nás. Navrhuji vám použít služeb vašeho velvyslanectví v Budapešti. Tam ani nebudete potřebovat tlumočníka.“ prohlásil vrchní pořadatel. „No jo - ale do Budapešti je to 200 kilometrů, nemusejí tam na nás mít hned čas a závody jsou už pozítří. Tohle po telefonu nevyřídíme... nakonec bůhví, jestli náš velvyslanec o těchhle závodech ví.“ namítal trenér. „Ví - neví... my v žádném případě nehodláme krýt vaše nepořádky při zacházení s ostrým střelivem.“ prohlásil maďarský vrchní pořadatel a už se dál o věci odmítl bavit.

Ne tak náš trenér. Z Bukových hor do Miškolce to bylo asi 40 km a naděje na vysvobození Hamlíka tady teoreticky pořád byla... jen sehnat někoho, kdo umí dobře maďarsky a byl by ochoten (a schopen) vyjednávat. Byli tu přece taky Slováci. Ukázalo se, že jeden z nich maďarsky umí... jenže jak ? Imre Farkaš - tak se onen borec jmenoval - totiž ve slovenštině silně koktal. Přesto jsme mu na zkoušku dali za úkol přeložit pár vět do maďarštiny a byla to hrůza. Imre samozřejmě koktal i v maďarštině. Vzdor tomu byl naší jedinou nadějí. Určitou "zásobu" maďarskejch slovíček, týkajících se Hamlíkova případu, jsme z něho postupně vytloukli. Stále to však bylo zoufale málo, než abychom jeli do toho maďarskýho blázince vyjednávat sami. A nechat vyjednávat koktavého Imreho - při tom hrozilo reálný nebezpečí, že si v blázinci nechají i jeho. Naštěstí náš trenér Vaněk dostal zajímavej nápad: „Potřebujeme někoho, kdo umí nějakej rozumnej jazyk... ruština je tady ouplně naprd, rumunsky neumí určitě nikdo, ale co takhle německy ?“ zeptal se. Přihlásil jsem se se svou chabou němčinou a zajímal se o trenérovy taktické plány. „Pojedeme do Miškolce a zkusíme tam najít ňákýho advokáta. Na to prachy dám - máme pár tisíc forintů na nepředpokládaný výdaje. Navíc je naděje, že ten advokát jako študovanej člověk bude umět eště nějakej jinej jazyk než tu pitomou maďarštinu.“ prohlásil trenér. „K čemu nám ten advokát bude ?“ ptám se. „Je to přece jen úřední osoba a jako rodilej Maďar může vyjednávat s představiteli toho blázince mnohem snadnějc než my. My mu jenom vysvětlíme, co se vlastně stalo Hamlíkovi a jeho služby si za peníze najmeme, jako se to dělá u nás. Zkusíme s ním mluvit německy, když to jinak neumíme. Pokud rozumět nebude, nezbejvá nám než pokoušet štěstí u jinýho advokáta.“ „No jo, ale víme vůbec, jak se řekne maďarsky "advokát" ? Nevíme !“ namítám. „To nám snad poví náš drahý Imre Farkaš. Pokud to vůbec ví.“ podotkl trenér. Věděl to. Pro advokáta má maďarština hned dva výrazy: ügyvéd nebo jogász. Byli jsme hned na koni. Ve vypůjčeném telefonním seznamu Miškolce jsme našli hned několik Ügyvédi munkaközösség. Náš neocenitelný Imre vykoktal, že to znamená něco jako "advokátní poradna". Tak jsme nasedli do mikrobusu i s Imrem jakožto poslední záchranou a vyjeli směrem na Miškolc. Adresy miškolckých advokátních poraden jsme tedy měli, ale co s nimi, když jsme se nevyznali v samotném městě. Imre nám po chvíli koktání poradil, že várostérkép znamená plán města. Tak jsme si ho v tabákovém stánku (dohánybolt) koupili a po chvíli jsme už zvonili u dveří s nápisem: Iháros Sándor, ügyvédi munkaközösség. „Herr Sándor, sprechen sie deutsch, bitte ?“ zkouším opatrně konverzaci. „Ja, ich verstehe, aber meine Name ist Iháros. Sándor ist nur die Taufname.“ Ukázalo se, že v celém Maďarsku se uvádí nejdřív příjmení a až po něm křestní jméno a to i v osobním styku. Takovejch odlišností byla spousta - až hrůza. „Was für ein Problem haben sie, meine Herren ?“ zeptal se právník slušnou němčinou. „Wir sind die Tschechislowakische Sportlers. Der Trainer und ihr Assistent. Ein von den unseren Wettkämpfern - versenyzö - war heute trasportiert in das Narrenhaus - bolondokaházban - hier, in der Stadt Miskolc. Wir bedürfen ihre Entlassung einzurichten.“ „Die Entlassung einer Person aus dem Narrenhaus - das ist nicht so eifach... ihrer Sportler musste etwas ungewöhnliches verüben, begehen. Das ist jetzt unsere wichtigste Frage.“ namítl advokát. „Er schoss mit der scharfer Munition - éles töltény. Herr Doktor, weissen sie, was ist das der Duklische Wehrwettlauf ?“ „Nein. Es tut mir Leid, aber ich kann keinen solches Sport.“ Ukázalo se, že maďarský advokát nemá ani tušení, že nějaký Dukelák vůbec existuje. Boj o Duklu je sice součástí našich dějin, ale maďarskejch dějin ne. Pokusil jsem se advokátovi vysvětlit, v čem onen sport spočívá: „Das ist ein speziellen Wettlauf, bei dem die Sportlers ausserdem Skilaufen auch scheibescharfschüssen und mit den Granaten werfen müssen.“ „Ja, nun ist es ein bischen klarer. Die Sportlers müssen mit der Scharfmunition schüssen ?“ „Natürlich mit der Scharfmunition. In der Scheibe sind die erfolgreiche Treffen amtlich zahlen.“ odpovídám. „Was habe ihrer Sportler gemacht, wenn in Narrenhaus transportiert war ? Ich muss es ganz genau wissen.“ ptal se advokát. „Er schoss mit der Scharfmunition in Training. In dem vorausunmeldetem Training.“ „Es war beidem jemand verletzt ?“ „Natürlich nein. Er schoss in der Schiesstätte. Er, allein.“ „Und warum war er in Narrenhaus transportiert ?“ „Die ungarische Jäger haben die Schüssenschall gehört und der Sportler kann gar nicht ungarisch sprechen, wie auch wir. Er kann den Jägern seine Handeln nicht erklären.“ „Ja, ja, es ist ganz gewöhnliches Missveständnis im Ungarn. Haben sie hier das Auto ?“ zasmál se advokát. „Natürlich.“ „Steigen wir an und fahren für ihn. In Miskolz ist glücklicherweise nur ein Narrenhaus.“

Tak se nám podařilo zachránit závodníka pro samotný závod. Když se na to dívám s odstupem, tak ti maďarští myslivci uvažovali docela logicky... anebo neměli rádi policii.

„Jakpak se ti líbilo v blázinci ?“ ptám se cestou Hamlíka. „Copak ti říkali slavní maďarští... elmegyógyszászok ?“ „Co je tohle za hrozný slovo ? Tomu já vůbec nerozumím !“ ohradil se Hamlík. „To přece znamená maďarsky "psychiatři". Kvůli tvýmu vysvobození jsme absolvovali důkladnou teoretickou přípravu.“ povídám mu. „Víš starou belu !“ odpověděl mi Hamlík. „Psychiatrům tam řikali mindrákoš. To vim vod samotnejch pacošů.“ Náš "tlumočník" Imre Farkaš se začal smát, až z toho koktal. Poprvé v životě jsem slyšel koktat smějícího se člověka...

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Montrealer', 07.06.2004 05:19.

Názory čtenářů
07.06.2004 08:06
josefk
:-))
07.06.2004 10:08
Albireo
Fajn srandička.  Tip
07.06.2004 16:30
fungus2
Dobrá legrace o)))*
07.06.2004 19:20
Kodynie
Pěkný příběh a hrozně napínavý. Na můj vkus trochu dlouhé a rozvláčné vyprávění, v půlce jsem to chtěla vzdát, ale něco tu stahuji a tak mi bylo líto nechat běžet internet naprázdno, tak jsem se obrnila trpělivostí a statečně to dočetla až do konce, ještě že celý konec se většinou odehrává v němčině a maďarštině a tak jsem to jako správný cizojazyčný analfabet mohla bez černého svědomí směle celé přeskočit, abych se dostala konečně k pointě. Celkový dojem z povídky nakonec je - je to dobrý, dost dobrý. ;-)
08.06.2004 09:38
Montrealer
Kodynie: Také jsem měl obavy, že je to moc dlouhé...
08.06.2004 17:25
Hester
:-))*
13.06.2004 16:54
hajka
:o)))

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)