Ozvěny staletí na břehu Dyje, skála se ohřívá v obdivu věků, tisíce nápěvů na melodie, tisíckrát rozbitých o zem i řeku. Modlení střídá se s modlami v čase, víra se propadá a stoupá vzhůru, člověk je boží syn, člověk je prase, za světla svinící anděla z kůru. Zbožnost má podobu světce i kata, ať už je v ornátu a nebo rudá, krvavé potoky přes hory zlata, pro něž tě kdokoli ochotně udá. Do zdiva shora se opírá bouře předešlé obrazy kapkami stírá, klid a mír, výkřiky, oblaka kouře, pod patou výklenku střídá se víra. |