Mám pocit, že v dnešní uspěchané době nemáme čas se jen tak zbůhdarma zastavit a koukat. Ne. Pořád někam spěcháme, stále nestíháme, nemáme čas na obyčejné chvilky všedního dne, natož si je vychutnat. Letos na jaře jsem se zbláznil do rozkvetlé louky. Ne, že bych teprve letos objevil něco tak krásného - rozkvetlou louku mám rád odjakživa, ale "zbláznit se" pro mě znamená vzít kameru, zakleknout (dřep už moje kolena nemilují, ba je jim přímo odporný) a hledat poněkud jiné úhly pohledu, než z výšky očí stojícího - detail, makro, žabí perspektivu, protisvětlo. Takto jsem to viděl já.