Na spodku hodinek vyrostla ruka. Byla překvapená ze své vlastní schopnosti přenášet stroj času. Stroj času vyrobený vývojově komplexně strukturovaným biomateriálem s vlastní interpretací vlastní důležitosti mnohem větší, než objektivně je. Ruka zvyklá na manšestrový rukáv a kus rukávu bílého (100% bavlna, žádný polyester), byla náhlou přítomností stroje času fascinována. Vynořila se spousta dotazů. Když prší, zmizí stroj času? Když se bude ruka koupat, zmizí stroj? Protože vypadá mechanicky, opotřebuje se? Zmizí jednou za 30 dní, aby se za několik dní objevil stejně vypadající, ale čistěji a pravidelně vrnící?

Popravdě řečeno, pár dní to ruka vydržela. Ale poté už se rozhodla vetřelce eliminovat, nebo alespoň dát najevo svůj oprávněný nesouhlas. Ruka tu nikdy nebyla na nošení něčeho jako je stroj času. Těsné obepnutí a mechanická podstata věci jí prostě nedělá dobře. Původní fascinace vybledla a byla vystřídána vyloženou nechutí. Na většinu otázek stejně nebylo odpovězeno a vlastně už ke konci ani ruku nezajímaly. Svobodu rukám! Ruka na protest, a také vzhledem k minulým úspěchům podobného vyjádření nesouhlasu, vyslala na povrch pokožky nepříjemnou, pálicí a rudnoucí vyrážku. Je otázkou času, kdy ruka vyhraje.