Dílo #67943
Autor:Kocourek
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Vyznání
Zóna:Jasoň
Datum publikace:26.05.2013 17:50
Počet návštěv:337
Počet názorů:6
Hodnocení:2

Prolog
Když tichá píseň moře zní,
já u kormidla bývám,
než zmizí hvězda poslední,
já o tobě si zpívám...
Námořníkova píseň
Měsíc se houpá na stožáru,
naslouchá tiché hudbě sfér,
o našem světě nemá páru,
neúčastní se lásky her.

Nezná okvětní plátky růží,
z nichž stvořeny jsou rtíky tvé,
nechápe, proč dech se mi úží,
když stáčíš ke mně zraky své.

Nepoznal polibky tvé sladké,
vášeň, jež v srdci klokotá,
když dotýkám se kůže hladké,
svírám tě, plnou života.

Neví, jak rád mám tvoje kroky,
co pružně v ústrety mi jdou,
že vzrušují mne svůdné boky
plující brázdou vlnivou.

Ruka kormidlo pevně svírá,
k neznámým břehům vede příď,
milostnou touhou srdce zmírá,
měsíčku, na cestu mi sviť!
Epilog
Moře mi tiše vypráví
o té, co měl bych ji tu rád,
až přijde úsvit růžový,
já o tobě zas dám si zdát...

Názory čtenářů
28.05.2013 06:40
Andrew Maxwell
Porta, pívo, ohně planou a pod hvězdama dvoje rty se střetnou ve věčném příslibu
20.06.2013 16:09
Kocourek
Když nepoví, tak je to konečně jedno, Konvalinko, co viděl, no né? Jinak jsem tak před dvěma týdny viděl Tvoji jmenovkyni z rostlinné říše.;o)
Kdosi ji položil na práh domu pod schránky. Vzhledem k tomu, že patřily jen soukromým společnostem, netuším, proč tam ležela...;o)
20.06.2013 16:10
Kocourek


Andrew Maxwell napsal(a):
Porta, pívo, ohně planou a pod hvězdama dvoje rty se střetnou ve věčném příslibu
Jsi znalec, jak se zdá!;o)
26.06.2013 18:38
Kocourek
Já to nebyla, to byla asi mladší ségra ;-)))

Možná jen Tvoje sestřenice!
Leč to již nezjistíme více,
neboť ta kráska nesmělá
snad dlouho již tam ležela,
anebo potrápil ji žal
jaký z nás nikdo nepoznal,
okvětní plátky povadlé
a srdce smutku propadlé...;o)

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)