Patřím k těm, kdo nemají zrovna moc v lásce metafory, nemám ráda díla, která přečteš a říkáš si to známé - co tím chtěl básník říci. Rovněž tak nemám ráda uměle přehazovaný slovosled, kdy napsáno např. poskládaná slova je tak obyčejné, ale slova poskládaná zní tak básnicky a oduševněle. Tady v téhle básni dle mého názoru sedí každičké slovo od první do poslední sloky. Je to perfektní pocitovka. To jen zdánlivě si slova odporují. A já si svým názorem dovolím odporovat tvému zaražení se nad slovy ticho v křičení. Vydávaným křikem se krásně můžeš dopracovat ke svému vnitřnímu tichu... Vzpomínám si na svůj "křik", když jsem ze sebe nevydala ani hlásku, přitom jsem klid v sobě objevila. Jak to? On to za mě "vykřičel" v dálce pes, který vyl, já se jen do toho zvuku ponořila, vcítila jsem se. A ono to fungovalo...
Stínohry podotknutí - křičet tiše nemá smysl. Ale má, když nemůže člověk křičet nahlas, i to tiché křičení je osvobozující, čili smysl má v každém případě.
Ještě by tu byl jeden velice fundovaný názor, cituji:
nevim, proc mam touhu, te nejakym zpusobem znicit, rozjebat, rozhodit, rozsekat, proste chtit at dostanes uplne na dno, ze nebudes vedet kdo jsi, co jsi, proc tu jsi, budes jen se svoji bolesti, sam, rozeklany aby jsi potom povstal, pouze s cistymi slovy. Konec citátu.
Tak tohle je řečí vysoce uměleckou, k tomu snad ani nemám právo se vyjadřovat ze svého padesátého osmého levelu. Ona si ale každá opice připadá být umělcem, když čmárne štětcem po papíře, že? :-)))

nevim, proc mam touhu, te nejakym zpusobem znicit, rozjebat, rozhodit, rozsekat, proste chtit at dostanes uplne na dno, ze nebudes vedet kdo jsi, co jsi, proc tu jsi, budes jen se svoji bolesti, sam, rozeklany aby jsi potom povstal, pouze s cistymi slovy. proste mam pocit, ze jsi svazany a ze te to brzdi v psani, moc vnitrni kontroly, nevim. samozrejme tady budes tipovany a jsi takovy oblibenec, konev i ostatni ti i prikouli ze jo, ale ja chci z tebe vic. protoze citim, ze to tam nekde je. tohle jsou pekne poskladana slova tretiho levelu, ja chci aspon paty :-)

Patřím k těm, kdo nemají zrovna moc v lásce metafory, nemám ráda díla, která přečteš a říkáš si to známé - co tím chtěl básník říci. Rovněž tak nemám ráda uměle přehazovaný slovosled, kdy napsáno např. poskládaná slova je tak obyčejné, ale slova poskládaná zní tak básnicky a oduševněle. Tady v téhle básni dle mého názoru sedí každičké slovo od první do poslední sloky. Je to perfektní pocitovka. To jen zdánlivě si slova odporují. A já si svým názorem dovolím odporovat tvému zaražení se nad slovy ticho v křičení. Vydávaným křikem se krásně můžeš dopracovat ke svému vnitřnímu tichu... Vzpomínám si na svůj "křik", když jsem ze sebe nevydala ani hlásku, přitom jsem klid v sobě objevila. Jak to? On to za mě "vykřičel" v dálce pes, který vyl, já se jen do toho zvuku ponořila, vcítila jsem se. A ono to fungovalo...
Stínohry podotknutí - křičet tiše nemá smysl. Ale má, když nemůže člověk křičet nahlas, i to tiché křičení je osvobozující, čili smysl má v každém případě.
Ještě by tu byl jeden velice fundovaný názor, cituji:
nevim, proc mam touhu, te nejakym zpusobem znicit, rozjebat, rozhodit, rozsekat, proste chtit at dostanes uplne na dno, ze nebudes vedet kdo jsi, co jsi, proc tu jsi, budes jen se svoji bolesti, sam, rozeklany aby jsi potom povstal, pouze s cistymi slovy. Konec citátu.
Tak tohle je řečí vysoce uměleckou, k tomu snad ani nemám právo se vyjadřovat ze svého padesátého osmého levelu. Ona si ale každá opice připadá být umělcem, když čmárne štětcem po papíře, že? :-)))