Dílo #67384
Autor:Killgore Trout
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:18.01.2013 20:51
Počet návštěv:231
Počet názorů:2
Hodnocení:3

Prolog
N...
Nekropotence3
Nicméně zapomínám na mou rodinu, asi jsem se v nostalgickém momentu dostal do svízelně přítulné situace, měl bych povědět dost: dědeček Horní, inženýr (nejen) lidských srdcí, jest příslušníkem, o němž jsem dosud pohříchu nevyprávěl. Pocházel z rodiny koláře: na dvorku jejich vesnického sídla se líhly kostry kol, samé mučením zotročené dřevěné lišty, přes den se srocovaly v jednom a druhém koutu, tiše předly a nechaly se s mručením spokojenců dědovým tatínkem napínat, stahovat a jinak hýčkat, v noci však ožívaly, a to se pak děla před domem hotová spartakiáda (někdy, i přes zákaz našeho pradědečka, se děd H. v chlapeckém, jinošském věku, v tajúplné náruči noci díval z kuchyňského okna ven na tu dřevěnou nádheru v pohybu – už tehdy asi věděl, že ekonomie a její ozubená i neozubená kola v nesčetných permutacích, obměnách, úhlech a soustavách budou hrát hlavní roli v jeho životě – byl tak opilý představou Systému v těch zakázaných nočních hodinách loukotí, ráfků a obručí! Skoro by mě svou jiskrou očí dohnal k pláči a dalším jiskrám, kdybych ho tam přikrčeného jako na obrázku přistihl...), o níž měly kolářovy děti zapovězeno mluvit, přemýšlet, snít: malé noční přeskupování se stalo tabu, kola imaginárních vozů měla navždy zůstat jen koly, žádné tančící mimozemské simsalabim hula hoop, pokroucené svatozáře kmitající nad zvonicí; otcovská autorita je chtěla ochránit před chaosem, iracionalitou světa ve velkém, kola se měla dál otáčet, dál měla být vyměňována, aby se otáčela, poskytovala proudění financí skrz naskrz obcí, krajem, státem, protože to byla logika věcí – žádné karnevaly ve vesmírné neuchopitelnosti tmy, žádné kutálení nazdařbůh k vratům stodoly, žádná zahálka prosté účelnosti.

Snad i toto ohraničování reality, otcem dobře myšlená simplifikace světa (až na dřeň užitečnosti!) byly důvody, proč musel můj děda H. odejít z venkovského domu, vymanit se z tabu, otevřít se světu – byl to akt svobodné vůle, prvotně plánovaný titánský vzdor, který se po desetiletích stává pouhopouhým gestem bez kontury, jakékoliv afektivní stopy v paměti (nyní, v zásvětí, kde mohu všechno, jasně vidím apatii dědových rodičů, když jim oznámil, že nebude dědicem řemesla; zřetelně slyším klapot pendlovek, jak neúprosně buší do ticha; a on si pyšně myslel, že bude vzdorovat!, že se postaví otcovskému domu, jeho zákonům, jeho ohraničenosti!, jaké zklamání, když otec vlídně přikývl a pak se oknem bělostně zírajícím do krajiny díval, jak děd-syn-poutník mizí ve světě tam venku!, ach, ach, převeliké ach!).

Děda H. se tedy hrdinně osvobodil z pout rodinného Ráje, kde se jako jediné, svrchované dobro rozkládala v domě, před zápražím, na půdě, ve sklepě a na šindelové střeše, odkud se z opilosti Dobrem kutáleli dolů opeřenci různých druhů a tímto věčným deus ex machina se stávali pravidelným zdrojem proteinů pro dědovu rodinu, Realita užitku a koloběhu přírodních a lidských cyklů.

Odešel do města, kde to už tehdy páchlo překotným, nezadržitelným a lidulibým pokrokem. V kolotoči (a zde nás napadá, nakolik se mu od světa loukotí podařilo utéci...) hltaných biblí Balzacových, Dostojevského, Buninových, Hugových aj. byl přijat do továrny na výrobu jizdních kol (a zde kroutíme hlavou nebo se plácáme do čela...) jako účetní nikde jinde nežli v Chebu, městě plivanců, kde poznal nikoho jiného než... Ale o městě i o osobě zde načrtnuté povíme později a podrobněji.

Epilog
...N

Názory čtenářů
23.01.2013 07:02
Andrew Maxwell
je hezký to popisování koukání z okna na přeskupování součástí kol
18.02.2013 19:03
josefk
fajn

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)