V misce čaje mi plavaly bublinky.. letecký pohled na křišťálové království plovoucí uprostřed hnědočerveného jezera, plynoucí v mlžné páře. Kopule království a jeho fraktálová nesouměrnost se třpytily ve žlutém světle. Obsahovaly města a vesničky s pro lidi nedýchatelnou atmosférou a každý den se malé kopule na okraji, plné dobrodruhů ale i vyvrhelů, pokoušely vyrážet na cestu do neznáma, poháněny větrem a vlnami, ale neznámá síla je vždy držela zpět. Pak se jednou hladina jezera snížila natolik, až se království dotklo dna. S obrovskými ranami pukaly obří křehké kopule a životadárný vzduch unikal, tisíce zemřeli v okamžiku, další pod tříštivými zlomky jejich umělých nebes. Obyvatelé malých kopulí s hrůzou pozorovali neodvratnou zkázu skrze průhledné stěny a mohli už jen čekat na smrt. Schouleni a smíření se svým osudem, doufajíce že jednou povstane nové království, opět plné života. A dolila jsem a stalo se tak. 

Je tolik krutosti i naděje v jediném šálku čaje.