podzim se přelil do své druhé půle
hnízdo jiřiček je dávno osiřelé
chladne
mlha rozpíjí obzor
čáru mezi hlínou
polí, zoraných na zimu
a kouřovou clonou
oblohy
dny se rozkutálí jak suché kaštany
v předden svatého Martina
smrtka si přišla pro Martina
i jiným se krátí jejich dny
dlouhé noci po sobě zanechávají jinovatku
a hořkost v ústech
kterou ranní káva
jen umocňuje
|
|