v souznění z nenávisti drzý kouř cigaret vinu vdechujeme do morku kostí do jater, brzlíku a střev do pohlavní krutosti propojení a krvavých tužeb do atomických obsesí vlastní ubohosti
jsi tyran lascivních frází jsem padlý satan rozervaných vět víru v nebe zahalil proud sazí vírou v tebe vůle otupěla
snad věřím v sebe?
oddávám se zcela..
Epilog
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Stockerka', 04.07.2012 14:42.
doba je v nás špinavá a učí nás uhejbat a křivit se, cesta možná je, ale je třeba aby byla zenitř, tak to aspoň vnímám já. Báseň mi tohle všechno připomněla a potěšila mě, ani ne tak obsahem, jako tím, jak je to hezky řečeno
Přijde mi to až moc polopatické. Morku kostí - nenávisti není rým, který by mě vysloveně nadchnul... ale jak jsem četla dál a dál líbilo se mi to víc a víc... není to špatně napsané.