Stalo se to za Osvobozenecké války, na jaře slavného roku 1937. Ač jeden den byla tak tuhá zima, že straky v lese mrzly na větvích, hned druhý den přišla veliká obleva. Sníh tál a ze stromů kapalo.
I pohlédl na to Veliký Generál Kim Il Sung a řekl svým partyzánům: "Je třeba sejít z hor." Všichni pokyvovali hlavami, jen důstojník jménem Pan I Huong řekl: "Nemůžeme odejít, protože náš soudruh Hwan byl včera postřelen a z hor by nesešel."
Veliký Generál pokýval hlavou a nechal se odvést k raněnému vojákovi. "Řekli mi, že nemůžeš chodit. Je však jisté, že je třeba sejít z hor," řekl Veliký Generál raněnému vojákovi. "Veliký Generále, nemohu, nemohu," postěžoval si smutně soudruh Hwan, "japonský zbabělec mne včera podle a za mými zády střelil kulkou do hýždě." Otočil se vleže na břicho a ukázal Velikému Generálovi své zranění.
Kim Il Sung pokýval hlavou a řekl, "Měl bys příště lépe zvážit, zda se nechat postřelit do hýždě. Kvůli tobě nemůžeme sejít z hor." A raněný voják Hwan se zastyděl a zčervenal. Veliký Generál, vida účinek svých slov, rozhodl se raněnému ještě poradit. "Myslím, že by ses již neměl znovu nechat postřelit do hýždě." A voják Hwan se skutečně již nikdy nenechal postřelit do hýždě.
V roce 1946, po osvobození, se Hwan setkal s delegáty okresu Taepodong a řekl jim: "Vzácný Kim Il Sung mi tehdy dobře poradil." A všichni byli rádi. |
|