za takových nocí se mi zdává o světě rámovaném hradbou hor a celé dny pak bývám zbabělá a prázdná
ani k pravdě mi nezbývá odvaha odkládám košili sukně i nůž a ty mi věříš
do poslední chvíle
tak prázdná jako vítr který nemá kde by se v rovinách ubydlil a přesto - i tam zmítá třtinami a vyrval by je z kořenů a mrtvé stvoly rozesel po cestách k severu a touží a nesmí
za tolik bolesti nedostaneš ani slovo vyčpělou hlásku utichání zalkneš se neplač tvá smrt je tichá a má oči laní
jestli je na tý horní plošce nějakej obrázek, tak ho nevidim (bohužel) .... a ty písmenka se mi líběj .... jako kdyby to bylo plný smrti ale i touhy po tom bejt silná .... konce super
Za takových nocí jsou všechna města stejná,
všechna ozdobena vlajkami.
A bouře je uchopí za korouhve
a vyrve jako za vlasy
v jakousi krajinu s nejistými
obrysy a toky.