smrt brnká na citeru zlámaných převodovek když vzduchem sviští vážky, olej a beznaděj předletní předbouří táhne tě od vozovek a stromy v poli vlčích máků mívá nejraděj
beethoven z kazety bouří na palubní desce kančí strach vlní příboj v zlatošedém obilí o sto metrů dál spí kotě s míčkem na zápraží zapřažen vůz čeká na rozhodný krok kobylí hedvábný šátek na cestě ozdobené křemeny jako by ruku poblíž lákal zamávat všem kolkolem čmelák si sedl na přesličku, a zahrál duším zlomeným písničku o tom, jak tvrdá i krásná umí býti zem
|