Na lžičce ospalého rána zimní slunce si rozpustíme černými klapkami od piana vyčešem sladkobolné noty písně, kterou už roky neslyšíme Co na plotně nám stydne to spolu ještě sníme (Král smál se klaunům, teď směješ se ty, mime!?) Na lžičce ospalého rána rozpustíme si další dávku šedi obujem vyšlapané boty do kapsy nacpem kůrky pro havrana podrbeme si místa, kde nás svědí pak každý sám, leč týmiž dveřmi vkročíme směle na náledí Zas bude lépe – věř mi |