Dílo #65841
Autor:skleboun
Druh: Tvorba
Kategorie:Jiné/Překlad
Zóna:Jasoň
Datum publikace:29.01.2012 23:54
Počet návštěv:503
Počet názorů:0
Hodnocení:1

Prolog
Tento překlad vznikl před pár lety a dneska jsem ho znovu objevila a chci se o něj podělit - protože si myslím, že není úplně špatný. V české verzi Gaimanova sestina vyšla ve Střípcích zrcadla v překladu Richarda Podaného, který pro porovnání také přikládám. Zdůvodnění překladatelských řešení ráda poskytnu, bude-li o ně zájem a zároveň prosím o kritiku. Děkuji!
Upiří sestina Neila Gaimana

Originál: Neil Gaiman: Vampire sestina

I wait here at the boundaries of dream,
all shadow-wrapped. The dark air tastes of night,
so cold and crisp, and I wait for my love.
The moon has bleached the color from her stone.
She'll come, and then we'll stalk this pretty world
alive to darkness and the tang of blood.

It is a lonely game, the quest for blood,
but still, a body's got the right to dream
and I'd not give it up for all the world.
The moon has leeched the darkness from the night.
I stand in shadows, staring at her stone:
Undead, my lover . . . O, undead my love?

I dreamt you while I slept today and love
meant more to me than life -- meant more than blood.
The sunlight sought me, deep beneath my stone,
more dead than any corpse but still a-dream
until I woke as vapor into night
and sunset forced me out into the world.

For many centuries I've walked the world
dispensing something that resembled love --
a stolen kiss, then back into the night
contented by the life and by the blood.
And come the morning I was just a dream,
cold body chilling underneath a stone.

I said I would not hurt you. Am I stone
to leave you prey to time and to the world?
I offered you a truth beyond your dreams
while all you had to offer was your love.
I told you not to worry and that blood
tastes sweeter on the wing and late at night.

Sometimes my lovers rise to walk the night . . .
Sometimes they lie, cold corpse beneath a stone,
and never know the joys of bed and blood,
of walking through the shadows of the world;
instead they rot to maggots. O my love
they whispered you had risen, in my dream.

I've waited by your stone for half the night
but you won't leave your dream to hunt for blood.
Good night, my love. I offered you the world.


Upíří sestina (přel. Richard Podaný)

Vyčkávám tu, kde hranice má sen,
ve stínech ukryt. Temně chutná noc.
Chladí a křupe; kdy přijde má láska?
Měsícem vybělen je bledý její kámen.
Přijde; a já si obepluji svět
v živoucí tmě, kde sladce chutná krev.

Jak osamělé, hledat stále krev,
však tělo může najít vlastní sen,
jejž nevzdává se pro celičký svět.
Měsícem k bledosti zas vysáta je noc.
Ve stínech stojím, prohlížím si kámen.
Nemrtvý milenec - jeho nemrtvá láska?

Zas měl jsem o tobě ten sen, kde láska
je víc než život, ba i víc než krev.
Svit slunce pronik v hloubku pod můj kámen,
mrtvější mrtvých, snovější než sen,
než jsem se vzbudil, nadechl jsem noc
a úsvit hnal mě ven, poznávat svět.

Po mnohé věky obcházel jsem svět
a šířil cosi, co mohla být láska,
kradený polibek, jejž pohltí hned noc,
jejž obsáhne hned život, zdusí krev.
Pak přišlo ráno, kdy jsem byl jen sen,
studený trup mrznoucí nad kámen.

Neublížím ti. Tvrdší než kámen
bych byl, nechat tě, ať tě trápí svět.
Dávám ti pravdu lepší nežli sen.
Co nabídlas ty mně, byla jen láska.
Netrap se, krásněj chutná krev
ze křídel ptáka, jenž má jméno noc.

Mé lásky prochodí i celou noc,
jindy však leží chladné jako kámen
netušíce, co slasti nosí lože, krev,
a radostí co v stínech skrývá svět.
Raději shnijí jako červi, kterým láska
vzlet nepřinese o nic víc než sen.

Na celou noc jsem uleh pod kámen;
kde prýští krev, nemůže prýštit sen.
"Dobrou noc," dí má láska, "nabízím ti svět."


Upíří sestina (můj překlad)

Já čekám zde, kde hranicí je sen
skryt do stínů. Jak temně voní noc,
chladná a křehká jako moje láska.
Měsíc svou září vybělil její hrob.
Přijde a spolu ulovíme svět
v živoucí tmě, kde sladce chutná krev.

Osamělý lov, stále hledat krev.
Však tělo má právo na svůj sen,
jehož se nevzdá ani pro celý svět.
Tmu překryl měsíc, vysáta je noc
Stojím tu v stínech, před sebou její hrob.
Já mrtvý milý, ty nemrtvá má láska?

Dnes o Tobě měl jsem sen, kde láska
byla mi víc než život, víc než krev.
Slunce se vkradlo do tmy pod můj hrob
Mrtvější mrtvých, však stále pouhý sen,
než procitl jsem jak mlha v tuto noc
a západ slunce mě hnal okusit svět.

Za mnohé věky probloudil jsem svět.
Rozdával cos, co možná byla láska,
polibek letmý, než zavolala noc,
ukojen životem a chutí, již má krev.
Přišlo jitro a já byl zas jen sen
chladné tělo, jež skrývá chladný hrob.

Nezraním Tě. Snad kámen jsem či hrob,
že nechal bych Tě být – oběť pro čas a svět?
Dávám Ti pravdu lepší nežli sen,
když vše, co můžeš dát, je jen Tvá láska.
Však děl jsem "Neboj se", vždyť krev
sladší má křídla, když světu vládne noc.

Někdy mé milé vzbudí jasná noc
a někdy tiše leží, chladné jako hrob,
neznají slasti, lože ani krev,
tu radost, když stínem projdeš svět.
Jen červi žerou je. Ty jsi má láska
a že jsi vstala, prozradil mi sen.

Kde je Tvůj hrob, tam bděl jsem celou noc.
Však nechej si svůj sen, silnější nežli krev.
Sni sladce, milá. Má láska nabídla Ti svět. 

Epilog

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'skleboun', 29.01.2012 23:58.

Názory čtenářů

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)