A probůh nesuď dny jak jdou stačí se nadechnout a věřit v šťastný návrat zloděje s zářící tváří ruce lopatky mezi prsty propadá strach dívám se na západ slunce sama sobě uvěřím v příměří nebo v chvilky jemných doteků vzletů určitě upadnu až dolů se propadnu a slz plnou náruč uslyším konečně dohlédnu se ohlede rozfoukej tesknotu v naděje dlaňě sevřené modrou strání tání ...
Epilog
Počet úprav: 2, naposledy upravil(a) 'muclicka', 17.01.2012 09:00.
