| Dílo #65731 |
|---|
| Autor: | brunel e |
| Datum publikace: | 02.01.2012 05:16 |
| Počet návštěv: | 338 |
| Počet názorů: | 4 |
| Hodnocení: | 4 3 |
| the opening of the wells... |
|---|
.......ten králík teda opeře nerozuměl...
ba ani sborovému zpěvu neholdoval - ikdyž teda oušky střihnul, když to hospodyni v hrdélku zahučelo a hlasivky její se klopotně namáhaly, by se partitura v křeči smíchu vysměšnyho neprohejbala ve hřbetě...
však aji kdyby zpěvánkám rozuměl a ctitelem byl jejich - určitě by neměl na to pomyšlení...
zbejvalo mu asi sedum minut života pozemskýho....
(ikdyž byl zdravej a v plny síle a myxomatosa se mu vždy uctivo vyhejbala....)
a kdyby ten nebohej králíček českej a v kotcu eště dlející se opravdu nad slovy písně zamyslel...
snad by mu začalo vrtat hlavou
proč hospodyně altem neškoleným prozpěvuje...
little well deep,
where have you been so long?
....vždyť to vrtalo hlavou aji stražmajstru K.J.- kterého teda
v anonymitě ponechám, bych hned v úvodu přiběhu atmosféru čudnou navodil aji timto nepodstatným detailem...
důležité je, že je to ferovej chlap, kerej vi co sa sluší
aji co sa patří
a hospodyni zpoza plotku zdraví by lidi věděli, že strážníci aji slušni sou mnohdy...vedle svy vytrvalosti...
tož popřál hospodyni dobrý jitro a ta mu úsměvem kejvla v odpověď sousedskou, i nadále s nožíkem v ruce ...
nožíkem už dobrusným - by pitva proběhla řádně
a kožka se odchlípla hezky odblaněně...
bo kraličkovi už zbejvaly necely štyry minuty pozemskyho žití, leč ten vo tom nevěděl, jak jsem
v úvodu podotk a permanentně se zabejval odřezkem kvaku....
však jitro mohlo by aji lepší být...protože byla zima
a chlad padal do stop
a snížek přemrzlej se váhavo odlepoval od boty kračející stráže....
křup...křup....křup... se vzdaloval od hájenky strážmistr...
palec vsunutej za opaskem bělel od špičky nehtu mrazikem ranním
a toužil po teplym dechu vonicím rumem...
(ale ve službě sa nepopíjí!)
strážmistr přebrodil potůček a vydal se traversem
po svahu holiny
a aji za ohbím slyšel trylek slovní....
I,too,was tormented by winter,
now I have come to drink of you,
to let you wash my roots,
to make me charming and good.
křup křup křup... se postava vzdaluje do mlhy údolní...
křup křup...
včil kráčí kolem studánky zamrzlý a nečištěný,
jelikož jaro eště nestartuje do kalendařa a sbor pěvců amatérskejch eště nemá Martinů donazkoušenýho...
otvirat se studánka bude později ...možná...
což kraliček rovněž neví a zbejvá mu do konca života pozemského
dvacet vteřin...
a včil devět...
a tři dva jedna start...
a ruka ženina tělo králíčí do luftu rovná a polínko ohmataný
za uši dolehne notou poslední a definitivně poslední... křup...
vaz králičí jemnej je a vzdá se rychle dynamice úderu
a hospodyně nacvičeným ukonem teplý těličko
do rozporky drátkuje a nožík ostrej pohladká srst až
ku svalovině...
- odřezek kvaku osiřel a dohryzen nebude již nikdy tlamkou dřive tak ducatě jemnou, která nyní ukapuje slzu třpytivě rudou....
a žena knajfem hbitě pracuje a drcdrc a kožka
padá na sníh
a trup se pyšně zardí červánkem brutálním...
kdyby se stražmistr rozhodl pro návrat předčasnej a šel včil kolem plotka ...tož slyšel by alt jak se rozjásá
aji slovem českým,
protože text originálu je dobře nechat zaznít
pro vaše pochopení...
Studánko hlubáňko...
kdes tak dlouho byla?...
kožka je včilej převráceně navlečena na dratek pružnej
a králičí hlava uchem nemykne - bo je na sněhu
a mrtvě oko poulí na větev zapadlou v závěji....
I mě Zima soužila...
přišla jsem, abych se z tebe napila,
abys mi kořínky umyla...
abych pro potěšení byla....
- pokračuje solovej alt v produkci neškolený
a hospodyně noří dlaň do otevřenyho břuška králičího
a ze střivek pára stoupá aji z úst zpívajících stoupá....
však rty ženiny se těší aji na rty miláčkovy-- a jimmy kutálek umí líbat hebce...
(aji vdanou ženu líbat umí - jsouc pytlákem v loži aji
v lese pytlákem je mnohdy)
tak dávám do soupisky osob melodramatu figuru další...
j. kutálka - sbormajstra zapálenýho, který nacvičuje
Otvírání studánek v anglický versi, jelikož divnym řizenim se mohou zpěváčci naši ocitnout na přehlidce
v britanii...
leč na jménu města nesejde...
esli chcete glasgow...
nebo london přimo...
(mohu tam napsat jednokaždý město -bo nikdo nikde neodjede nikdy)
ale nikdo o tom včil neví a šeci si opakujou texty zpěvní
aji husle sou včas naladěný...iba klavír by potřeboval přeladit, ale mistr martinů neni na zkouškách přitomen
a tak šeci už uvykli břinku....
dobrodruh kutálek dlel za vojny v anglii a včilej brousí
po český zemi - bo nebe český mu odepřeno a britský nebe daleko - no...
paniček českých si nevodpírá a láká je aji na kumšt...
(však aji britský známosti sou dobrý známosti a všeci
se už těšej, jelikož jsou zváni...)
jen hajnej odfrnkne nad tou informací zajímavou,
je zcela amusikální a odmítá zpěvohry akceptovat -
naposled - aby udělal ženě radost - aji operu rusalku navštívil a při overtuře usnul při šeru divadelním
a strašně sa vylekal, protože seděl v druhy řadě
a najednou osvícena scéna a tři vodní víly mu řvou (!!!) přimo do ksichtu překvapenyho určenej tekst a josef sahá rozespale po kozlici, ale ta doma zamčena
v almaře, bo do divadla sa nesluší zbraň nositi - to dá rozum...
kuchařinka zpívající -svalovinu odblaňuje a myslí
na amanta hladového a na jeho ústa nenasytná myslí
aji na žaludek...
(aji ruce má nenasytný k potěše její teda)
stražmajster si pod prusekem pot utírá, bo sa zapotil
na vrstevnici...
a kraliček je po smrti...
- a nevěděl ani on ani osoba v uniformě, že ozáblej den zřel ve skonu hlodavcově jen počátek ruženca krvavyho
a kuličky smrtelný eště přepočítány budou časem chvátajícím k odpoledni...
a hajnej vyobcován z hudby a aji z lože manželskyho
skoro vyobcován sa šoulá po lese psa nemajic a myslí
na novy štěně ktery má slibeny...
jestli to bude drsnosrstej foxlik bor z černic nebo českej fousek alan z hronovských revírů nebo daj bože krátkosrstej ohař
arno z drdláku...
přemejšlí a neví, že by mu to mohlo bejt ukradený jako árie umrlymu kralikovi...
(bo aji nad hajným sviští rána do vazu)
leč ho ještě nechám chvílu plahočit se v zavěji -
i v nevědomosti ho ponechejme chvílu...
a z druhej strany se lesíkem prodírá pytlačící jimmy kutálek
a žene sa za srnou
a má ju na dostřel
a zamíří
a odbachne ju --- dřřřask......řááááásk.....áááásk.....á....s...k...
a neví, že podváděnej manžel je nablizku a ozbrojen služební zbraní...
a ten výstřel kerej zatlačil oči srny aji stražmajster slyšel a uniforma bystro přidala do kroku a pohled profesionalni terén risikovej chvatně obhližal...
a druhej výstřel prohnal echo dolinou....řááááásk.....áááásk.....
a to střilal hajnej na pytláka
a zasáh ho a pytlák začal barvit a potácel se
z chraněný parcely
a hajnej vlek zhaslou srnu po stopě muzikusa zasaženýho, kerýmu začal odpočet nyní již tradiční
v přiběhu tomto....
a za chvilu misto konfliktu obhližet bude frkajíc nosem zarudlým strážmistr ...
(a ten jedinej všecky přežije)
vydá se po stopách, který barví sníh a na pařizku
aji loužička tratoliště....
a pytlák se v mrákotě dopotácí k hajence, kde vyděsí svoju milenku
k zoufalosti...
ta nůž okrvavělej pouští do sněhu vedle hlavy hlodavca,
který již milence neoblaží proměnou v pečinku chutnající oběma...
a hajnej sa sápe na chlapa v agonii !
a žena jeho bere vidle, co sou přihodně po ruce milenky zoufalé a chvatně hroty noří do břucha atakující osoby....
a neslyší varovnej výstřel
.....dřřřask......
a křik stražmistrův,
kterej vystřelí ještě jednou
a kulka sa odrazí (dřussssk) od kovovyho pantu
a
zasáhne hospodyni do levyho spánku... (plufp)
(ta dvířka už nikdy pořádně dovřít nepůjdou k nelibosti dědiců teda)
a my včilej mužeme spolu s odpolednem, které raději míří s odvráceným pohledem vstřic podvečeru...
...my můžeme spatřit okem překvapeným efekt těch střel mor-du-jí-cích...
a kdyby sa tradice slavnostniho halali konečnýho měla ctít - tak seřaďme pěkně do sněha úlovky....
tož aji králička tam položme - bo on to začal...
aji srnu zhaslou...
aji hajnyho podváděného
aji milence, kteří už do anglie nevycestujou a
jejichž alt a baryton se už rovněž neobejmou vášnivým vyznáním lásky k domovu Mistrovu ....
*
I met with autumn...
How many springs and winters did it follow!...
The sky´s ablaze with the flames of rowanberries...
and you can smell the perfume of the last hay.....
Potkal jsem jeseň...
co před ní bylo jar a zim!...
S oblohy šlehají plameny jeřabin
a cítíš vůni posledního sena.....
studánko rubáňko....
studánko rubínko....
- studánko opuštěná...
jestli tě někdo nad hájenkou z jara vyčistí aji bez pisničky teda
* |
|
| Názory čtenářů |
05.01.2012 07:33
 Andrew Maxwell
|
hezky podaný citoslovce zvuků, tohle je jedna z věcí, který obdivuju na (dobrých) komiksech, a ted už i na Vás, pane. A co se toho ostatního týče, líbí se mi, jak napíšete "necháme ho ještě chvilku plahočit závějí" ..apod., čtenáře to zaktivňuje v ději, jako by on byl ten, na kom záleží, jak dlouho ho plahočit necháme. Hezká iluze. Líbilo |
05.01.2012 23:51
 josefk
|
potěšilo aji uzemnilo :) fajnové |
08.01.2012 00:12
 sokrates
|
špica
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|