Dílo #65531
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Dětem
Zóna:Jasoň
Datum publikace:24.11.2011 11:37
Počet návštěv:552
Počet názorů:13
Hodnocení:6 1 3
Patří do sbírky:Pepe, Lola, Bubu a vlak plný zlata

Prolog
před pár lety jsem napsal začátek (úvod a 1. kapitola) knížky pro děti,ale i pro dospělé, kterým nic z dětství není cizí. Předhodím vám to sem, máte-li chuť, koukněte a dejte mi vědět, jestli byste to dětem četli :-))
Pepe, Lola a Bubu (úvod)

Bylo zdlouhavé pondělní ráno, všechno v ulici se předhánělo v barvách a Pepe Goyle měl zase svůj den. Kopal do kamínků, které se mu připletly pod nohu a tvářil se, jako by se všechno na světě spiklo proti němu. Všechny ostatní děti byly samozřejmě ve škole, učily se a prázdné místo v poslední lavici jim nepřišlo ani trochu divné. Pepe totiž  míval svůj den dosti často.

Dnešní den byl ale obzvlášť nepodařený. Včera večer se korpulentní teta Vilemína nějak dozvěděla o tom, kdo minulý pátek  panu řídícímu potřel židli ve třídě lepidlem a kvůli komu museli přijet do školy hasiči a pana ředitele od židle odpojit. Dětem přišel vzteky rudnoucí a žloutnoucí pan ředitel legrační, jen dvěma chlapcům ne. Těm přišel přímo k popukání. Pepe Goyle a Bubu Siva se mohli potrhat a k dalšímu smíchu se ještě ponoukali, když se zoufalými obličeji předváděli pana řídícího,jak se s rukama zapřenýma o židli snaží od přilepeného sedátka odtrhnout. Tetě Vilemíně už to tak legrační nepřišlo a vzhledem k tomu, že při následném vyšetřování kdosi prozradil, že lepidlo na židli dal jakýsi trochu silnější bílý chlapec a  černý Bubu tak nepřicházel v úvahu, tetina vařečka měla před víkendem hody. Pondělní ráno proto bylo bolavé a Pepe ani trochu netoužil celý den poposedávat a všelijak se kroutit, aby zmírnil své utrpení. Daleko horší však bylo to, jak výprask zasáhl jeho citlivou dětskou duši. Přestože to byl už asi padesátý výprask v tomto měsíci, Pepe měl pokaždé pocit, že se mu děje něco nespravedlivého, a že za takovou chvilku (asi 2 hodiny) legrace, to bylo příliš. Pepe byl za školou.

O pár ulic dál ležela v posteli drobná dívka. Z pod peřiny jí vyčuhovala jen hlava se dvěma dlouhými copy a drobnýma živýma očkama. Lola Banksová také nebyla ve škole, ale její svědomitá povaha by jí nedovolila něco takového připustit, kdyby k tomu nebyly obzvlášť silné důvody. Těmi důvody byla dle mínění lékaře chřipka, která se v barsindurském okrese rozmohla rychlostí, s jakou jen Pepe dokáže sníst velikánský vdolek, podle Loly byli těmi silnými důvody její rodiče. Maminka, stejně svědomitá jako Lola, je už deset let uznávanou právničkou a nebýt jí, byl by Pepe asi už dávno v nějakém vězení pro děti. Lolin tatínek je zvěrolékař, což zase děsí malého Bubu, protože mu doktor Banks kdysi řekl, že když bude zlobit a kamarádit s Pepe Goylem, použije všechny ty své hrozivé nástroje a udělá z Buba malého černého pejska. Lola tenkrát černouška uklidňovala, že nic takového není možné a Bubu dělal, jakože to samozřejmě věděl, ale vždycky, když byl u Banksů na návštěvě a doktor Banks se na něj naoko zle podíval, dostával Bubu mírný tik do své černé tvářičky.

Bubu byl jediným z naší slavné trojky, kdo se dnes mučil ve škole. Pan učitel Renkelk jim zaníceně vyprávěl o tom, jak vznikala pohoří a rozplýval se nad všelijakým vrásněním a zlomy zemské kůry, ale Bubu se tvářil,jako by před ním pobíhala smečka šílených zubařů. Představoval si své dva kamarády, jak se buď povalují v měkounké posteli nebo se potulují na čerstvém vzduchu a nakukují do přeplněných výloh jedné z barsindurských cukráren. Nebyl vůbec daleko od pravdy.

Pepe Goyle právě s obrovským přemáháním držel sám sebe, aby se skrz velikánské sklo nevlámal ke všem těm kremrolím, dortíkům s agarem a hlavně….. a hlavně k veeelikanánskému čokoládovému dortu uprostřed výkladní skříně. Veledort sice hlídali dva marcipánoví vojáčci, ale Pepe byl přesvědčen, že by jistě byl po  několika minutách boje s jejich marcipánovými ručnicemi sladkým nejsladším vítězem.

Lola právě pila svůj čaj s citrónem a šklebila se na celý svět. Mnohem raději by teď byla ve třídě a sledovala úžasného pana učitele, jak rukama do prostoru vyčarovává obrovská pohoří, mohutnými pohyby svých  paží pokrývá mořské dno nebo poskakuje po třídě ve snaze uniknout žhavým jazykům pravěkých sopek. Místo toho tady leží a jediné co může, je opakovat si své oblíbené vzorečky z matematiky. Bude to všechno muset dohonit.

Zato Bubu právě strašlivě trpěl. Šedivá paní Starlikeová, učitelka angličtiny, se pomalu všourala do třídy, přezíravým pohledem přehlédla celou třídu jako obilné lány a když jí padl pohled na Buba, zatvářila se jako by právě prožila nejhorší otřes svého života. Vždycky mu říkala: „ To, že jsi černý mi nevadí, ale to chování, chováš se jako černé prasátko v obilném poli“. Paní Starlikeová všechno přirovnávala k obilí, jedla jenom různé formy obilí, chodila jako polosuchý obilný klas a na všechny lidi se dívala jako na obilí. Jenom Bubu byl pro ni malé černé prasátko. Paní Starlikeová Buba neskutečně štvala.

Zbytek dopoledne proběhl pro všechny tři naše kamarády v podobném duchu. Pepe se toulal ulicemi a léčil si svou zraněnou pýchu sněním o pojídání všelikých laskomin. Lola seděla na posteli a zoufale se dívala  směrem ke škole, kde se v každém okamžiku ztrácelo v nenávratnu něco z nepřeberného množství jedinečných vzdělávacích zážitků a poučných chvil. No a Bubu, kterému už došlo, že dnešek si protrpí sám, se uzavřel do sebe a svým oblíbeným nožíkem vyrýval do lavice šifrované vzkazy pro hosty z cizích galaxií, aby ho vysvobodili z jeho nelidského utrpení.

Názory čtenářů
24.11.2011 12:09
Mori
Nejsem rozhodně fundovaná kritička dětských textů, ale pokusím se:
Mám trochu výhrady: je to poměrně dlouhé a přitom se tam nic neděje (dítě se znudí - a já ostatně taky, čekala jsem nějaké žůžo dobrodrůžo:-), a on najednou zbytek dopoledne proběhl tak, jak začal), a zdá se mi to zbytečně složitě konstruované na poli jazyka i příběhu (nebo jeho nepřítomnosti): vypravěč používá pro děti nesrozumitelná slova (korpulentní) - to by ještě tak nevadilo, s "kramflíčky" jičínské kněžny jsem se kdysi srovnala dobře - ale hlavně překombinované obraty (mohutnými pohyby svých paží pokrývá mořské dno) a navíc skáče z jednoho na druhé překotnějí, než my jednodušší zvládáme. Ztrácí se v minulosti, neustále odbíhá, aniž by například vysvětlil, kdo je teta Vilemína nebo proč jsou rodiče těmi důvody, kvůli kterým není Lola ve škole.
Mimochodem, drobná očka mívají čuníci, ale u děvčat bych o něčem takovém taktně pomlčela. Jo a taky mi vadí tvary jména Bubu (bez Buba). Vybrala bych si nějaké příhodnější jméno, s kterým se mi bude líp pracovat, být autorem.
24.11.2011 16:57
brunel e
vono je to o pitvoření dospělce!
my velcí si myslíme, že čím více "hravosti" textové, tím více bude dítě jásat.
když se má vyklenout dějovej oblouk pro dítě, tak má být exposice nanejvýš stručná a výstižná - bez odboček
a posléze šecky peripetie i konflikty přehledně a vypíchnuté do gagů -
a pamatovat na citoslovce... obarvit to zvuky, které se dají při četbě
těm harantům vhodně reprodukovat...
škála vhodných štětců i barev jest nepřeberná...
jen nesmí vzniknout mazanice....

děti jsou hravý z podstaty... a dětská figura by měla mít v textu atributy hravosti zdůrazněny svým přímým konáním...
a nenudit klimbajícího frocka malýho - hehe

tož tak :-)
24.11.2011 16:58
brunel e
tip za snahu teda
24.11.2011 17:31
slunečnice
 

24.11.2011 18:04
fungus2

24.11.2011 18:17
Mori
Von to ten Bruno holt umí říct líp než já. Nicméně teda si taky ještě tipnu, ale doufám, že v tý slibovaný první kapitole pak bude taky děj:-)
25.11.2011 09:11
lakrov
Tohle je povídání o dětech. Jestli taky pro děti, to bude potřeba ověřit na dětech samotných. Na první pohled se zdá, že pro ně je v téhle povídece málo děje, "akčnosti", dějových zvratů. Místy nechybí trocha zvláštního napětí, fantazie a text je protkán zajímavými slovními obraty, a jestli je ocení děti? To je potřeba vyzkoušet. Máš představu o věkové kategorii cílové skupiny čtenářů?
Text by snesl věnovat ještě trochu práce na sjednocení slohové úrovně; některým
pasážím nelze upřít jistou poetičnost a nápaditost, a pak se objeví věta jak z v
ýroční zprávy školské rady (např.: Zbytek dopoledne proběhl pro všechny tři naše kamarády...)

Jéště by tě mohlo zajímat, že ze začátku mi to při čtení něčím připomnělo Twaino
va TOma Sawyera.

Děkuji za avízo a souhlasím, že děti je třeba nenudit; na to postačí škola, televize, život... :-)
25.11.2011 10:13
Andrew Maxwell
všem vám díky

Lakrov: děkuju za postřehy, o té věkové kategorii jsme taky přemýšlel, sice mi kdysi jedna paní napsala, že by to dětem před spaním četla, ale já osobně bych to asi enchal číst děti, co už si čtou před spaním samy, potom, co je omrzí drsnost call of duty na počítači. Děti jsou dneska různé, nejsou všechny sprejeři, feťáci a hráči paintballu. A zase druhý extrém skautů a Bobří řekou v batohu mě taky uvádí v rozpaky. Myslím, že je to pro děti, jako jsem (byl) já. Které milovaly Mikulášovy patálie, od Foglara radši Stínadla, Šifrovanou zprávu od Lva Kiršnera a před spaním Kdysi zakázané povídky

Mori: není to úplně dětský text, určitě ne pro malé, to by chtělo, aby to víc jelo a obrázky se snadno a bez námahy střídaly, tedy souhlas. Bubu ..chápu námitky, ale bubu má černou ..pusu .-))), ten se musí chudák zůstat jmenovat tak

Brunel e: asi budiž odpovědí předchozí, opravdu to není dětský text, byť je o dětech .... pitvoření nevím, pitvoření mi asociuje křeč, ale upřímně, nevim, jak to pojmenovat líp
25.11.2011 10:53
Mori
No já si věk představila tak někde kolem Pipi Longstockings nebo právě Toma Sawyera. A v tom věku já teda jsem ještě dáávno potřebovala literaturu s dějem:-)
Je fakt, že Mikulášovýma patáliema jsem zůstala celkem nezasažena, to i ty Hochy od Bobří řeky jsem četla víckrát (a ovšem Stínadla taky radši, ale v těch zrovna se toho přece dost děje). Z tohoto období jsem já osobně "upgradovala" na Mayovky a Verneovky (tuhle jsem to zkoušela a fakt nechápu, jak jsem to mohla číst, nicméně přímočarý děj tam pořád je:) )
Jak tak nad tím přemýšlím, první ne tak docela dějová knížka, co jsem přečetla, byl asi Tracyho tygr (omylem, von má zavádějící design...) no a to už jsem přecjen zas tak malá nebyla.
27.11.2011 12:12
baucis
Mňa tvoja úvodná kapitolka zaujala. Možno bolo trošku viac postáv hneď na začiatku a čitateľ si musí medzi nimi trošku "poupratovať". Na druhej strane, je to častá daň prvých kapitoliek - keď rozprávač cíti potrebu dostať čitateľa do súvislostí. Chápem výhradu Mori - že s v prvej kapitolke nič nedeje. Ale často sa v prvých kapitolách nedeje veľa. Jednoducho dominuje charakteristika nad príbehom. Mne sa napríklad veta o učiteľovi zemepisu "mohutnými pohyby svých paží pokrývá mořské dno" zdá veľmi dobrá. Má vtip, cítiť v nej detskú predstavu - ako vnímajú žiaci učiteľa, ktorý sa celý vkladá do svojho výkladu. Alebo: "poskakuje po třídě ve snaze uniknout žhavým jazykům pravěkých sopek." To je vynikajúce. Zásah. Výborne si vystihol starú angličtinárku. Rada by som vedieť, ako sa príbehy jednotlivých postáv vyvíjajú. Máš pokračovania?
28.11.2011 06:42
Andrew Maxwell
baucis ahoj, mám ještě první kapitolu a představu, co s tím dál. Jsem rád, že zrovna ty, báječná vypravěčka pohádek, jsi mi sem napsala tohle.
29.11.2011 15:27
baucis
To je fajn, že máš predstavu. Držím ti palce, aby sa dožila realizácie. Ja mám predstavu o pokračovaní jednej mojej knižky, ale pretože som tú predstavu rozkecala po svete, stopla som sa a musím čakať, kedy sa zas naštartujem. Všetko dobré!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)