florista podzim vešel do kraje doutníkem z orobince čaruje radostně štětcem mávaje
vesele vymetá zákoutí tichá šeptají si duby stará větev vzdychá stébla ohýbá k zemi prach z polních cest k nebi vyzdvižený usedá zpátky na suché květy na zvonky, chrpy na ozim vsetý
přes kříže na rozcestích co pářou jim břicha oblaka nízká tlačí však je jich celé nebe chladný večer si chystá až padá rosa a zebe
uléhá krajina barevná již téměř pustá rozvírá náruč nabízí ústa
Počet úprav: 12, naposledy upravil(a) 'josefk', 22.11.2011 01:41.