Mušky a jitřenka

 Pomoz mi bože (jednou) proklestit se hvozdem
jitřenka ramenem se opře o svůj vypínač
(pak kolem ní zas můžou lítat mouchy popletený)

budu se ze samoty držet žití ženy
na konci lesa zase jiný les – „na trh svou kůži nes“
neptej se, neptej vlastně nač
zbyde ti okno s poněkud plachým drozdem


Kroužkované ticho

díváš se do ticha
co nejde uchopit
ty sama on sám a přitom stejně kroužkovaní

společný jen ten prázdný byt
a kapky minulosti
steklé po okenním rámu

zas je ti patnáct
 a voláš na pomoc svou mámu
voláš jí do ticha
ona už jinde není

voláš beze slov
a čekáš na znamení