Tváří v tvář svým neodpustitelným hříchům
tak někdy stávám
trochu víc sám
trochu víc v tichu
za oknem svého osobního vězení

řeč času nemilosrdného je řečí mlčení
o věcech, které se nemění

ulice píše morseovku lampami
všem slepcům života
kteří brailovým písmem vepsali
do svých duší dotazníky na milost

když v orgiích hladu to, co bylo
znásilňuje přítomnost
chytám tě za ruku
a expres do pekel má zase
výluku