Dílo #65042 |
Autor: | johanna |
Datum publikace: | 10.08.2011 23:04 |
Počet návštěv: | 995 |
Počet názorů: | 9 |
Hodnocení: | 10 5 3 |
v sobě klopýtám |
tak jako tehdy v tý nejsmutnější zahradě kde listí šustí bláznovstvím co po nich kráčí
tak mi je
hvězdy jsou mými protihráči a měsíc shlíží bezostyšně do mříží na oknech ztrácím dech sotva se na rtech chvěje klopýtám pouští vlastní beznaděje
jenomže tehdy to bylo jiný
byla jsem stínem mezi stíny a klopýtala pyšně.. |
|
Názory čtenářů |
11.08.2011 00:37
Mori |
|
11.08.2011 08:58
josefk
|
paráda |
12.08.2011 14:43
Janina Magali
|
...jen díky tobě jsem se přihlásila...*** |
13.08.2011 17:04
Wiki |
|
15.08.2011 13:56
baucis
|
:)))))) |
22.08.2011 08:30
midiman
|
Klopýtat pouští vlastní beznaděje,
do prdele, to je hodně zlý.
Taky jsem párkrát v životě takhle klopýtal,
ale asi jinou pouští než ty.
|
24.08.2011 20:43
filipno
|
Líbí se mi. |
10.11.2011 21:37
Burlev
|
dobroTa**
to kdysi, to jsem tušil.. ..mám to někde vzadu napsané.. :) |
13.11.2011 20:41
Sisinka
|
Také ztrácím dech... když si to tu pročítám!
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|