Dílo #65042
Autor:johanna
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.08.2011 23:04
Počet návštěv:995
Počet názorů:9
Hodnocení:10 5 3

v sobě klopýtám
tak jako tehdy
v tý nejsmutnější zahradě
kde listí šustí bláznovstvím
co po nich kráčí

tak mi je

hvězdy jsou mými protihráči
a měsíc shlíží bezostyšně
do mříží na oknech
ztrácím dech
sotva se na rtech chvěje
klopýtám pouští vlastní beznaděje

jenomže
tehdy to bylo jiný

byla jsem stínem mezi stíny
a klopýtala pyšně..

Názory čtenářů
11.08.2011 00:37
Mori
11.08.2011 08:58
josefk
paráda
12.08.2011 14:43
Janina Magali
...jen díky tobě jsem se přihlásila...***
13.08.2011 17:04
Wiki

15.08.2011 13:56
baucis
:))))))
22.08.2011 08:30
midiman
Klopýtat pouští vlastní beznaděje,

do prdele, to je hodně zlý.

Taky jsem párkrát v životě takhle klopýtal,
ale asi jinou pouští než ty.

24.08.2011 20:43
filipno
Líbí se mi.
10.11.2011 21:37
Burlev
dobroTa**


to kdysi, to jsem tušil.. ..mám to někde vzadu napsané.. :)
13.11.2011 20:41
Sisinka
Také ztrácím dech...
když si to tu pročítám!


Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)