Dílo #64930
Autor:Pan Japko
Druh: Tvorba
Kategorie:Poezie/Volné verše
Zóna:Jasoň
Datum publikace:13.07.2011 23:17
Počet návštěv:751
Počet názorů:14
Hodnocení:6 2 2

Prolog

Fotografie
Resonanční body
se přibližují
ve fotografickém materiálu
maniakální zručnost nakroucení snímku
a těl do podoby
systematicky jednolitého
výrazu neprostupnosti
fotografie oka
jako prvotní extenze materiálu
fotografie oka
a rozříznutí sítnice napůl
oblast mozku
neurotických projevů
fotografie a znak
fotografie povrchu
zvrásnění tvaru
tvar a mizející časovost se silně dotýkají
meze zobrazení
setkání s lyrickými pasážemi
průchodů a metonymie městské jednolitosti
Epilog

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Pan Japko', 13.07.2011 23:17.

Názory čtenářů
14.07.2011 08:23
Andrew Maxwell
tak moje pocity z tohohle ..a z tebe .. dám do jednoho ...
jseš daleko ..daleko za běžnýma filozofickýma úvahama, daleko za prostým popisem technických vymožeností a politicko sociálních hrůzností světa .... jsi daleko ..a dáváš to na odiv ... slovama spojeníma pojmama, který si budu muset nejdřív najít na googlu, než pochopím, o čem píšeš ... nemyslim si, že jsem uplnej moula, znám taky spoustu cizích slov, ale ...ne, ono to neni špatně, a navíc ta myšlenka toho tady je zajímavá, hezký obrazy ..jen mi to přijde jako "hele, já jsem dál". Jakože ti ani tak nejde o předání pocitu čtenáři jako o blejsknutí sebe
nechci ti křivdit, jen popisuju, jak tona mě působí (nejen tímhle dílkem, čtu tě častěji)
14.07.2011 09:26
Pan Japko
Může to tak působit, ne že ne. Ale poslední dobou nějak moc nemůžu psát, co jsem psal předtím. Nějak to nejde, neštve mě to, ale taky trochu jo. Tak je tohle takový jakoby hledání cesty, novýho způsobu (a cesta rozhodně cíl neni, spíš je to nuda).
A víš jak to je - k tomu předání pocitu. Se čtenářem nemůžeš diskutovat, můžeš si o něm maximálně něco myslet :-)).
Ale nakonec celá literatura je o exhibici sebe sama.


14.07.2011 10:22
Andrew Maxwell
děkuju za tu odpověď, o té poslední myšlence by se dalo diskutovat :-)), možná se tím všechno vysvětluje :-)), ale se čtenářem se nediskutuje, takže to probírat nebudem
pokud hledáš cestu, je to super, nejhorší mi přijde pocit sebeuspokojení (na rozdíl od radosti), kterej tě neposouvá, naopak
a řeknu ti, že raděj budu číst tebe a hledat si v slovníku cizích slov a pak uvidim obrazy, co mě baví nebo aspon nějak zaujmou, než číst o babičce a puberťákách s ipodem a jejich rvačce (což se tu ted nedávno objevilo, navíc v příšerným rapoidním zpracování )
jestli ti můj dvojkomentář v hledání sebe/ cesty helfnul, splnil svůj účel
14.07.2011 10:59
Pan Japko
Jenom k tý exhibici. Literatura, psaní, to je hlas. Hlas toho, kdo píše. A ten hlas je nesenej skrze specifickej diskurz - tím se třeba liší autor od autora. Jestli chceš, aby literatura (19.,18. stol, 17. atd..) zpodobňovala skutečnost (mimésis), tak jak může něco takovýho bejt možný, když je tvoje zobrazení skutečnosti filtrovaný skrze určitej diskurz? Můžeš namítnout, že realismus, se tomu vyhýbá, ale to neni tak přesný, protože i v realismu je vševědoucí vypravěč, kterej vidí do makovice všem postavám. Tohle zpodobňování pak nabývá podoby u Henryho Jamese - technika points of view - ale pořád ten úhel pohledu je zaměřenej vypravěčem, neboli, ten nebude psát o něčem, o čem si myslí, že to čtenář nechce. Jako autonomie textu - jeho monofonyčnost - je prostě násilná, jazyk je v tomhle kontextu fašizující (Barhtes, de Saussure), ale my se můžeme (a jestli to vůbec jde) vymanit z jazyka jen velmi nesnadno.
Německý expresionismus si tohle uvědomoval a snaží se podkopat vládnoucí, afirmativní diskurz a proto se tam dá hledat dezintegrace subjektu, ale to je právě rys subjektivity, která má konec konců objektivní charakter, ale hra se zobrazením, iluzivností, atd... nikdy neprezentuje skutečnost přímo (což asi i nikdy vůbec nejde). Vem si třeba Thomase Manna, kterýho by Lukács obhajoval před expresionismem - to je realismus, typicky německá důslednost, ale furt tam vstupuje ten autor, že význam příběhu postavy je jaksi nadosobní.
Prostě, a tohle slovo nemám rád v kontextu jakým ho použiju, existuje asi nějaká metafyzická matice textu, virtualita, která se aktem psaní naplňuje, ale ten kdo tenhle akt vede, prostě prosazuje svůj hlas (a může to dělat i nenápadně), snaží se svést čtenáře na svojí stranu, podmanit si ho psaním, psaní je vlastně despocií, kterou můžeš maskovat universálnosti čtení: "je to pro každýho".
Takže asi myslim, že ta exhibice má určitej úkol, ale teď to nemyslim jako exhbice intelektuální, když čteš bukowskiho, tak je to exhibice jeho života, když linhartovou, tak je to exhibice klamavosti jejího psaní, když Prousta tak exhibice extenze časovosti a jeho impresivního zachycení...
Jinak, dík :-)


14.07.2011 11:38
Andrew Maxwell
myslím že mluvíš o tom, CO autor píše a já o tom, JAK a PROČ. Subjektivita je pochopitelná (a žádoucí), ale i v ní se dá schovat tvorba, která je taková a maková proto, že autor takhle píše a jinak to neumí, nebo je taková proto, že autor exhibuje, a podle mě není každá tvorba exhibicí, ať už jde o kohokoliv. Ano, Bukowsi exhibuje (ale jak sám zmiňuješ ..životem), určitý styly exhibujou samy o sobě (dadaisti) ale je něco jinýho, když exhibuje styl, protože je reakcí na něco, je posunem někam, je odklonem od něčeho, je výkřikem na někoho (na éru třeba), než když exhibuje jednotlivec. Ano, namítneš, že každej se chce předvést, zvlášť, je-li co. Ale taky jde o to, CO, jakými prostředky se autor předvádí. Umí hezky vyjádřit myšlenku? Umím hezky vázat verše, ohromit obrazotvorností, sledem myšlenek, novátorstvím ..v jazyce, myšlení.atd..nebo se předvádím jak znám to či ono (cizí slova, historii, Bibli atd). Je to jako přetřít lakem něco ..něco, co může bejt dodge charger nebo ale taky tráboš. Já tady píšu o tom, že moc nemám rád tohle "přetírání". Ať už kvalitního díla (a tady vidím tebe), nebo sraček (našlo by se tu, že). tahle exhibice nemá jinej úkol, že něco schovat/zakrejt.
Pokud bych náhodou trefil tvuj případ, může ti to pomoct najít tebe ve svým jádru :-), pokud ne, tak holt nic. Snad jsem to vysvětlil tak, jak to myslím
14.07.2011 12:01
Pan Japko
No, jakmile mluvím o diskurzu, tak se automaticky ocitám v prostředí "JAK" a když mluvím o realismu a exhibici, tak jsem v oblasti "PROČ".
K přetírání - tomu rozumím, to je vlastně takový, zpátky k podstatě, k věci samý, ale to se potom dostáváš do krajiny, která je plochá, plastická, kdežto já (v tomhle textu třeba) hledám ten zvrásněnej povrch, tu differenci, kdy to, co je přítomný je buď: a.) minulý, tedy vlastně přítomnost není nikdy přítomná, ale už minulá a nebo: b.) to, co ještě není, tedy budoucí....
A chápu, že prostě to může bejt nahlížený jako exhibice určitý pojmový nomenklatury, a že se to dá číst jako zakrývání banality, nebo neschopnosti psát jednodušejc a přitom údernějc.
To si ale právě myslim, že umim taky - tu banalitu a vyjádřit jí údernějc. Jenom prostě občas člověku přijde přirozenější psát zase trochu jinak - a to je tahle věc, napsat to jinak, zároveň však to neni rvaní si vlastních tkání na papír, prostě to je sdělenost, která je možná složitá, ale složitý věci se musej zobrazit složitě a třeba pomocí obrazu.
A rozumim i co chceš říct tím jádrem, to se dá hledat tady, ale když si přečteš zase jiný věci - tak je to jenom jádru, ničim nestržený.


14.07.2011 12:22
animovaný medvídek
Pan Japko napsal(a):
Prostě, a tohle slovo nemám rád v kontextu jakým ho použiju, existuje asi nějaká metafyzická matice textu, virtualita, která se aktem psaní naplňuje, ale ten kdo tenhle akt vede, prostě prosazuje svůj hlas (a může to dělat i nenápadně), snaží se svést čtenáře na svojí stranu, podmanit si ho psaním, psaní je vlastně despocií, kterou můžeš maskovat universálnosti čtení: "je to pro každýho"
S tímhle souhlasím. Souhlasím i s tímhle dílem, je tam dost potlačené vypravěčovo slovo, složitý výrazy mi tolik nejdou, ale na složitější vysvětlení to asi jinak nepůjde. Dost mě dostala ta diskuze pod dílem, tvý znalosti jsou docela obsáhlý :) Taky se snažím o něco podobnýho, popisovat realitu, jenom si stále bláhově myslím, že mi na to stačí obyčejný slova, zabalený v metafory. Tohle je úplně někde jinde, ať se jedná o výrazivo nebo celkový popis. Myslím, že ještě pár takových děl a bude to jen a jen lepší :) Jinak asociace k týhle básni mi sedí snímky Un chien andalou a Zvětšenina
14.07.2011 12:23
Andrew Maxwell
ok, děkuju, za rozhovor a přeju štěstí
14.07.2011 12:39
Pan Japko
Andrew Maxwell napsal(a):
ok, děkuju, za rozhovor a přeju štěstí
Já taky dík.
Medvídku, toho un chien andalou si pěkně trefil :-). Ostatní je spíš jaksi matně inspirovaný nějakejma teoriema k fotografii, deleuzem, mcluhanem atd...
akorát je pak zvláštní, když člověk popisuje jak to píše, nebo co za tím hledá, na druhou stranu mi to nevadí, spíš je potom gut ta diskuze k tomu...
14.07.2011 15:39
na dně vína
-,-,-
18.07.2011 21:52
janča
Já tohle považuji za velmi zajímavý pokus na hranici avantgardy. Dnes ještě mnoho lidí neskousne technické termíny v poezii, ale vývoj půjde m.j. i tudy. Snad jen s tím závěrem by bylo dobré něco ještě podniknout. Takhle mi to zní jakoby se mávnutím proutku stal z artefaktu zvuk poražené popelnice. Rozhodně je to něco jiného, než je tu obvyklé a proto tipuju, literkuju a potěšení...
18.07.2011 22:36
Pan Japko


janča napsal(a):
Já tohle považuji za velmi zajímavý pokus na hranici avantgardy. Dnes ještě mnoho lidí neskousne technické termíny v poezii, ale vývoj půjde m.j. i tudy. Snad jen s tím závěrem by bylo dobré něco ještě podniknout. Takhle mi to zní jakoby se mávnutím proutku stal z artefaktu zvuk poražené popelnice. Rozhodně je to něco jiného, než je tu obvyklé a proto tipuju, literkuju a potěšení...
asi jde spíš o to, jak bychom avantgardu definovali. Co se týče historický avantgardy, tak tam jde o kritiku umění jako instituce a znovuzapojení umění do života. Uričtým způsobem historická avantgarda šlape cestu postmodernismu. Mezi hisotrickou avantgardou, která spojuje umění s tím nízkým, a avantgardou idealistickou, je německej expresionismus, kde jde právě o říznost, přízračnost významu výrazu.
Tohle je spíš zaměřený na formu zobrazení a zobrazování, popřípadě toho, co je viditelný, co se zjevuje. S expresionismem by to mělo podobnost v tom, že se snaží určitým způsobem (vytvořením kontradiskurzu) vyjevit skutečnost...
ale to sou jenom takový úvahy, co mě v rychlosti napadly
19.07.2011 01:27
Repulsion_Prorok
Líbí se mi aluze na Andaluského psa :o) Literku tomu dám také, páč se mi tam líbí ta strukturovanost a symbolické obrazy :o)
20.07.2011 11:36
janča
Úvahy dobré, ale jdoucí mimo to, co jsem napsal. Nepoužil jsem žádný určující prvek - mám na mysli avantgardu jako takovou - obecně. Krok k dalšímu vývoji...

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)