Tři kluci, co v autobusu stáli,

staré bábě, co seděla pod nima, se smáli.

Paní měla na sobě staré tesilové tepláky,

zato kluci byli vystajlovaný a krutě voháklí.

DC Shoes, Etnies, Fallen, žádný srágory,

to jen bába šoupala po podlaze starý bačkory.

Kůži měli mladou, v xichtech sice akném zoranou,

ale proti bábě věkem skoro vůbec nepomačkanou.

Ve volných rukou se jim leskly empétrojky, dotykový mobily,

to babka v pařátě vymačkávala místo skladeb jen rukojeť od holi.

Ty kluci i za jízdy hustý gesta rukama dělali,

jak gangsta rapeři všem kolem v autobusu hrozili.

Babka nad hrobem sice rukama taky co chvíli zaskrečovala,

to však jen těla únava a nemoc Parkinsonova její pohyby ovládla.

Dva další pánové nad těmi holomky hlavami kroutili,

ale toho drsnýho jejich chování se trochu hrozili,

protože kdyby se té staré paní zastali,

asi by skončili hůř než dnes začali.

Pak přišla zatáčka, prudká a záludná,

řidič šláp na plyn a podlaha se nahnula.

V té chvíli babka svou holí prudce švihnula,

do dvou z nich se strefila, třetího minula.

Ozval se jekot, hlasitý, plný bolesti,

ti dva strhli třetího k všeautobusové radosti.

Zatímco váleli sudy a kotouly,

pánové rozšlápli pohozené iphony.

Další pak každému po jedné botě stáhl,

okýnkem větracím vyhodil je ven na trávu.

Než se ti pitomci z toho všeho vzpamatovali,

už je na zastávce ze dveří vyhazovali.

Každý z nich jednou nohou v ponožce do kalný louže šláp,

a řidič senior jim všem zamával a nemoh se tomu přestat ještě půl hodiny smát.