Psavec seděl ve svém oblíbeném křesle a pomalu upíjel dobrý koňak. Venku právě dosahovala letní bouře svého vrcholu za mohutného přívalu deště a rachocení hromu. Krajina působila značně pochmurným dojmem, přesto však Psavec měl báječnou náladu.

Důvod jeho dobré nálady nebyl v několika sklenkách koňaku, ale v časopisu Kosmos, který mu před několika dny otiskl povídku. Nebyla nijak vynikající, jak sám uznával, a také honorář byl víc než skromný, ale první úspěch vyvažoval všechny nedostatky.

Poslední dobou byly velice oblíbené fantastické povídky. Móda nejrůznějších vesmírných příšer, požírajících nebo zotročujících lidské plemeno, vzrušovala čtenáře a způsobovala mu příjemné mrazení hrůzy. Pod tímto vlivem napsal Psavec několik povídek, ale vždy dostal zamítavou odpověď, pokud se redaktor vůbec uráčil odepsat.

Povídka „Pátrání“ byla zcela jiná. Šlo vlastně o fiktivní reportáž z dovolené, kdy se stal náhodným svědkem přistání malé expedice mimozemšťanů, velice podobných lidem. Z jejich chování usoudil, že očekávají přílet hlavní skupiny.

Další dny proto věnoval pozorování tohoto místa. Udělal si šikovnou skrýš a vyčkával. Za několik dnů přistála hlavní skupina. Psavec je pozoroval a natáčel ze svého úkrytu a přitom si všiml malého detailu, který je odlišoval od lidí. A právě tato odlišnost byla jejich slabým místem. Závěr povídky tvořilo ultimátum, kde je žádá, aby se 19. července k němu dostavil jeden jejich zástupce, nebo zveřejní možnost jejich odhaleni. A jako pointu přidal svoji adresu.

Povídka vyšla začátkem července a Psavec měl vskutku štěstí, protože časopis Kosmos otiskoval povídky zcela výjimečně, pouze když zrovna potřeboval doplnit číslo.

Hned jak Psavec dostal honorář, utratil ho marnotratně za láhev zlatavého koňaku. Původně chtěl okamžitě prozkoumat obsah láhve, ale pak se rozhodl jinak. Do 19. července zbývaly pouhé tři dny. Přemohl svoji touhu okusit lahodný mok s tím, že láhev otevře devatenáctého, tak, jako by měl dostat opravdovou návštěvu.

Dnes se tedy dočkal a ani nepříznivé počasí mu nepokazilo náladu. Hodiny dávno překročily jedenáctou a také v láhvi zbylo stěží na skleničku. Velké bicí hodiny, památka po nějaké pratetě, s rachotem odbily půl dvanácté. Psavec pomalu dopil zbytek koňaku a vešel do koupelny. Po nezbytných hygienických úkonech zamířil do ložnice. Podíval se z okna, déšť padal s neztenčenou silou.

„Přeji vám dobrou noc, moji milí vesmírní přátelé,“ zašeptal pobaveně. Zrovna když uléhal, začaly hodiny v pokoji odbíjet půlnoc. V jejich rachotu neslyšel, jak se potichu otvírají venkovní dveře jeho domku.


Z televizního zpravodajství:

Policie ČR žádá občany, kteří viděli autora s pseudonymem Psavec, po devatenáctém červenci, aby se přihlásili na některou služebnu policie.