Nevyslovená lásko z továrny na betonový úsměv
Nezapomeň, že zítra, někdy kolem páté odpolední
Nastavím zrcadlo připravené tváři
Na cestě ze Starých Holešovic
Tramvaj číslo 17 zrovna projede okolo
A zacinká mi na pozdrav čistou kvartu
Jako krátkou zapomenutou souhlásku
Toho divného pozdního odpoledne
Nezapomeň vykouknout z malého okénka pod vikýřem
Zítra v 17:03
Ať vidíš zoufalce smát se vlastnímu štěstí
A mísit hořkost se slinami zášti |
|
