Dílo #64618 |
Autor: | Burlev |
Datum publikace: | 25.05.2011 11:09 |
Počet návštěv: | 967 |
Počet názorů: | 7 |
Hodnocení: | 4 |
...slova... |
poslouchal jsem jako pod hladinou
slova
v tichu nekonečna tlukot srdce
byla tajemná a přitom prostá
mezi řádky naděje v pomlkách
úpěnlivá žádost ve vtipu
krůpěje ne nepodobné pláči
chtěl jsem říci dost
to stačí už je toho moc
pak padlo slovo šest
voda ve víru se zavlnila
vyplavily se otázky:
opravdu? jak? kdy? kde? proč?
poslední patřila mě
jdeš do toho...
vždyť ta ulice má slepé dno
nikam nevede ale naděje
umírá poslední
pomůže jen krátká chvíle
jak dlouho kolik dní týdnů
snad se neutopím
nezahynu
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Burlev', 25.05.2011 21:41.
Názory čtenářů |
25.05.2011 11:49
MiluškaKá
|
(úpěnlivá žádost ve vtipu, pak padlo slovo šest, voda ve výru se zavlnila...), tedy vidno, že duševní exotika brněnskýho prostředí neslábne. jak vy to tam děláte mě začíná fakt hóódně zajímat. |
25.05.2011 22:11
baucis
|
Ty vo vode nezahynieš, aj keď je okolo nás samé slepé dno :)) |
27.05.2011 12:07
Stínohra |
|
28.05.2011 23:04
Sisinka
|
cítím toužení
stýskání
naději
zda-li
co kdyby snad
jsi dobrým plavcem?
:-)
|
28.05.2011 23:53
Lady
|
Slovo nejmocnější,
nekonečné,
propadající se věky,
symbol počátku ...
a to slovo přebývalo u ....
je v nás
nesem Ho jako pečeť
bezpodmínečné Lásky... |
29.05.2011 13:44
Haber
|
snáď...* |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|