Dílo #6445
Autor:zvěruška
Druh:<žádný>
Kategorie:Próza
Zóna:Jasoň
Datum publikace:24.05.2004 12:44
Počet návštěv:5081
Počet názorů:32
Hodnocení:9
Patří do archívu:<Soukromý> Albireo: Albi má nejradši (2004),
<Soukromý> Seregil: Oblíbenosti,
<Veřejný> ZLATÝ FOND

Někdo se dívá...


Někdo se dívá

Posledním douškem se pokusila spláchnout dotěrnou depku a přimhouřenými víčky zaostřila láhev vína. Stála sice na dosah ruky, ale byla na míle vzdálená. Při doteku cítila cizí chlad. Už vlastně nebyl tak cizí, znala ten pocit, kdy jí vlastní náruč nabízí toto mrazivé objetí… Svíralo, dusilo a hlavně bolelo. Koukla na dno láhve. Nebo na dno své? Nevěděla, nechtěla vědět, cítit, být. Nejistě vstala a vykročila. Ouha, vzala to zřejmě moc zprudka, musela se zachytit o nábytek, který jí někdo postavil pod nohy.
"Kretén!" pomyslela si při pohledu na stolek, o který se málem přerazila. Na mysli ale neměla kus nábytku. Konečně se dostala k oknu a pustila do místnosti večerní vánek. Bylo léto a vzduch se mísil s nejrůznějšími vůněmi, ze kterých se jí zatočila hlava. Sedla si na malou rybářskou židli sloužící pro kuřácké chvilky.

"Ach ne, zase bude mít důvod vrátit se! Bez toho rybářského štokrlete u vody nevydrží," blesklo jí hlavou.
"Ještě, že ty ryby neumí mluvit… Ty by ho asi taky brzo vyprovodily ze břehu," napadlo ji a přitom si představila scénu, kdy na něj z vody křičí všechny ryby a on jim to oplácí nevinnými ksichtíky. "Na víc by se určitě nezmohl!" Až se jí z něho zvedl kufr… Anebo že by to bylo z toho vína? Určitě ne, ještě ho snad nevypila tolik.
"Tak dost, už nechci," byla zničená ze svého trápení. Měla se jen litovat? "Ne! Tudy cesta nevede."

Letní vzduch jí zřejmě vydatně prospěl. Obrazy, které byly ještě před chvílí dílem abstraktního malíře, dostávaly Picassovu podobu. Potáhla z cigarety a zadívala se do tmy. Zahlédla pohyb. Byl to pár, který si o něčem vzrušeně povídal. Vlastně mluvila jen ona. On na ni jen nepřítomně civěl. Šli dál, zastavili se až pod jejím balkónem. Nechtěla na ně tupě zírat, ani poslouchat, ale díky bujnému balkónovému porostu byla dobře ukryta.

Dívka přestávala pomalu mluvit a přes slzy kanoucí z modrých očí už pomalu neviděla.

"Co se ti stalo? Co s tebou děje," jakoby z posledních sil opakovala.
"Dej mi klíče od auta, jedu pryč," přecedil skrz zaťaté zuby chlapec a upřel skelný pohled na její tvář.

Najednou osoba na balkóně poznala, že jsou na stejné lodi, houpají se na vlnách alkoholového opojení.

"Nedám, vždyť se někde zabiješ!" vykřikla. Tmou se mihla pěst svírající to, o co žádal.
"Dej mi je, nebo…"
"Nebo co?!" zeptala se s překvapivým klidem v hlase.
Najednou se vymrštila druhá pěst, podstatně větší. Patřila chlapci s urostlou postavou, za kterou se nemusel rozhodně stydět. "To ne, vždyť on jí ublíží," chtěla zakřičet svědkyně za bujarým porostem, ale něco jí stáhlo hrdlo, něco ji přilepilo k židli. S hrůzou v očích sledovala, co se bude dít dál.
Chlapcova pěst šla vstříc k téměř průhledné tváři. Dívka vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Pěst se zastavila pár centimetrů od jejího obličeje. Modré oči potemněly, vpíjela se jimi do chlapcovy zaťaté dlaně. Řasy se lehce zavlnily pročesány závanem prudkého pohybu.Tolik nepochopení, zrady, překvapení a snad i malé nenávisti odhalovala její okna do duše.

Málem si sáhla na její pocit, který mluvil za vše - milovala ho! I v tu nepochopitelnou chvíli ho milovala, víc než svůj život. Tajná divačka ani nedýchala, byla zaskočená silou okamžiku a neohroženého pohledu, kterého byla svědkem. "Buď jí zabije on, nebo jeho láska," odhalovala její myšlenky, které vířily prostorem.

"Uhoď," kladla důraz na každé písmeno a čekala.
Prudce se napřímil. Ne proto, aby jí ublížil, ale jako by se probral z nějaké agonie.
"Odpusť, miluji tě. Miluji, nevím co to do mě vjelo, prosím, neodcházej," zašeptal jí do vlasů a něžně objal.

Žena pozorující jejich drama se nedodívala do konce, nevěděla, že se žádná bolest nekonala, že… Nevěděla nic, odešla před koncem své vlastní hry, uprostřed své války. Utekla z balkónu a snad jen její nedopalek cigarety světélkující do noci by mohl prozradit, že na malý okamžik ti dva nebyli sami.

Teď schoulená pod dekou s rozpíjející se řasenkou na tváři, litovala se a dělala to znova a znova. Litovala snad už i tu malou rybářskou židli, kterou zítra hodí do odpadků. Dobře věděla, že má vedle toho starého krámu čestné místo na několik týdnů už tučně předplacené. Skládka lidských odpadků - tam patřila. Děsila se spatřit svou tvář v zrcadle.
"Ty malá nicko, ty zchátralá tělesná schránko plná závisti," jako by na ni mluvilo a nešetřilo ji. Jen ona věděla proč. Její závist směřovala k tomu chlapci tam pod balkónem. On stál někomu za záchranu. Ji záchranáři v lavině vysvobození přehlédli.




Názory čtenářů
03.06.2004 07:56
zvěruška
Tak to si dovolím oponovat - za hodně, protože si toho opravdu cením :-) Pa
03.06.2004 19:56
Pavla
výborný
04.06.2004 00:27
Shammann
Po půlnoci mi číst prózu moc nejde...kdybych nebyl línej vytisk bych si...ale sem línej..asi se připravuju o zážitek...co nadělám:-)
04.06.2004 09:42
Albireo
Připravil ses o zážitek, ale však to Liteře zůstane a můžeš se sem vrátit. Ostatně to není zas tak dlouhé.
Já také nerad čtu prózu z obrazovky a raději delší věci vytisknu.
04.06.2004 23:01
Shammann
Mě se pak pletou řádky a vůbec mám tendenci přeskakovat a to není moc dobrý..
mno snad se i vrátím..jestli se dožiju zítřka a dnů následujích..
06.06.2004 22:22
Igor_Indruch
Tohle je dílko tak za 3-. Zlatý archiv? Určitě ne. Při vší úctě Albi: Drž se svého kopyta (poezie).
06.06.2004 22:37
Shammann
Igor_Indruch napsal(a):
Tohle je dílko tak za 3-. Zlatý archiv? Určitě ne. Při vší úctě Albi: Drž se svého kopyta (poezie).
Indrušku a hlubší kritika by nebyla?
06.06.2004 22:52
Igor_Indruch
Indrušku a hlubší kritika by nebyla?[/quote]Až po Tobě :o)
06.06.2004 22:55
Shammann
Igor_Indruch napsal(a):
Indrušku a hlubší kritika by nebyla?
Až po Tobě :o)[/quote]ty seš tady přes prózu já sem high pouetry:-)
07.06.2004 09:54
Albireo
No, co nadělám. S Igorem se tady prostě neshodneme, mně to opravdu připadá velmi dobré.
07.06.2004 11:48
Igor_Indruch
Albireo napsal(a):
No, co nadělám. S Igorem se tady prostě neshodneme, mně to opravdu připadá velmi dobré.
Já neříkám, že je špatná (s tím 3- jsem to přehnal :o)), ale vzhledem k tomu, že to je - jestli jsem se dobře koukal - vůbec první prozaické dílko ve "Zlatém výběru", mi to vážně nesedne. Najde se to poměrně dost věciček o hodně lepších.

Tady tohle je za prvé psáno málo čtivým a poněkud šroubovaným stylem. "Buď jí zabije on, nebo jeho láska," - hláška tohoto typu je přípustná pouze v červené knihovně. Stejně jako tohle: "Odpusť, miluji tě. Miluji, nevím co to do mě vjelo, prosím, neodcházej, zašeptal jí do vlasů a něžně objal". Obsahová stránka je o něco málo lepší, ale také rozhodně nic světoborného.
07.06.2004 13:01
Albireo
Igore, tak tam ty lepší prózy dej.
07.06.2004 13:10
Igor_Indruch
Nejsem správce...
07.06.2004 13:21
Albireo
Požádáš-li admina, zařadí Tě do seznamu správců. Jak myslíš, že se jím stali ostatní?
07.06.2004 13:24
Igor_Indruch
Nevím - neřešil jsem to :o))
07.06.2004 18:12
Shammann
Já se jím stal automaticky, protože admin věděl, že by mě to rozezlilo, kdybych tam nebyl:-)
08.06.2004 14:02
ladislavfaith
Mě se to líbilo, má to spád, je to dobře psané, dynamicky. *
08.06.2004 14:03
zvěruška
Děkuju .-)
15.06.2004 13:40
Humble
Jo, láska je pěkná potvora :o)
15.06.2004 14:35
Merle
"buď ji zbaije on, nebo jeho láska", nebo uhoď -  je teda hodně drsný :))) ech ta romantika televizních seriálů...
[ << ] [ < ]

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)