Já přiletím
dáme si pusu
a obejmeme se
Přivítáme se
tak jak se vítáme vždycky
a s každým
Budu Ti povídat o labutích
a Ty mi pomůžeš zbavit se strachu
Přikrejeme se modrou dekou
a budeme se smát
a pít
a oheň vyhasne
přituil se nebude Ti zima
a já se přitulím
Budeš mě hladit ve vlasech
A já Ti budu povídat o svých snech
ne vždycky se mi zdá o labutích...
Tohle jde přímo ze srdíčka a z duše... je to vcelku nesložité, ale oslovuje, snad každýho kdo kdy měl rád a toužil... prostě klasika podaná v novém a milém hávu. Líbí.
no jestli sem nebo nejsem o tom bych nechala přemýšlet někoho kdo mě zná...
tohle že je spontánní? hm... co to tedy znamená? v tom případě to asi nechápu to slovo...
(nechci ze sebe ani z tebe dělat debila, ale možná že je to tim že já vidim kolik tam toho není a ty vidíš kolik tam toho je... podle mě by tam na spontánní muselo bejt všechno!)