Dílo #64367
Autor:Andrew Maxwell
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Povídka
Zóna:Jasoň
Datum publikace:19.04.2011 16:30
Počet návštěv:532
Počet názorů:3
Hodnocení:3 1

Řezník z Momparnasu
(aneb poslední povídka, kterou byste si chtěli přečíst, protože je o vás)

Ne snad, že byste byli největším masovým vrahem pomineme-li ideové vůdce a slavné válečníky. Ale čtěte dál, dozvíte se víc.
Simon de Bovier, člověk, který z jakéhosi nepochopitelného důvodu postupně zabil 182 lidí, především osamělých přistěhovalců z předměstí velkých francouzských měst, teď naposledy zavřel své oči. Z hlediska tohoto světa zaplatil za své hříchy a jeho tělo se za pár hodin promění v dým. Nás ale zajímá jeho duše. A nejen nás.
V prostoru mezi naším světem a světem těch, kteří už našemu světu dali to, co měli, se nad každým z nás vede rozhovor. Teď právě nad Simonem de Bovier.

Bůh: "Tak začneme. Máme tady Simona, narozeného v Gaudeville. Zajímá nás období od doby, kdy si začal uvědomovat, co je správné, až po dnešek. Když se podíváme na náš seznam činů, je toho opravdu hodně, tebe bude asi nejvíc zajímat posledních pět let."
Ďábel: "Upřímně si myslím, že tady není vlastně co řešit. Tenhle člověk byl zrůda, nevážil si nikoho ničeho a i lidi sami ho odsoudili. Rád si s ním osobně chvilku pohraju.
Bůh: "Souhlasím s tím, že hříchy zasluhují potrestat, ale myslím, že počítat by se měl každý čin. A co se toho týče, Simon neprožil zrovna šťastné dětství, a přesto se snažil získat i dávat lásku všem kolem. Mám tady několik drobných i větších pomocí už v dětství, tady, kolem osmého roku věku, a tehdy se tak choval naprosto nezištně, myslel to upřímně.
Ďábel: "Nerad bych mluvil ironicky, ale opravdu vyváží jeden nákup pro nemocnou babičku byť jedinou vraždu? Dá se srovnávat třeba 250 takovýchle drobností se 182 životy?
Bůh: "Nic není drobnost. Já vím, že to vypadá, že ho chci za každou cenu hájit. Zaprvé jsem tady kvůli tomu, abych ho hájil, zadruhé si přiznej, že ty by sis vzal každého, kdo se jen špatně podívá.
Ďábel: "V tomto případě nebudu komentovat."
Bůh: "Pokud bysme to vždycky brali takhle šmahem, znamenalo by to pro lidi, že pokud jednou udělají něco špatného, jdou automaticky s tebou, nezávisle na tom, co dobrého předtím nebo potom udělali."
Ďábel: "A co kdybysme protentokrát povolili Kompromis? Vím, že jsme se domluvili, že do toho půjdeme opravdu minimálně, ale řekl bych, že tohle JE přesně ten případ. Kompromis přece byl vytvořen pro tyhle případy, kdy ani jeden extrém by nebyl spravedlivý, i když upřímně …"
Bůh: "Vlastně jsem od začátku myslel na to samé"
Ďábel: "Vždycky jsi byl taktik."
Bůh: "Takže Kompromis? Myslíš, že si toho bude vážit?"
Ďábel: "Nakonec to pochopí."

Duše Simona de Bovier, Řezníka z Montparnasu, byla celému hovoru přítomna. Simon nevěděl, co ho čeká, ale poprvé od té doby, co se rozhodl, že "bejt dobrák se nevyplatí", tušil, že bude litovat svých činů. Celý ten rozhovor vnímal jako pacient upadající do anestetického spánku, který slyší tým lékařů, bavící se o prvním řezu na jeho pupeční krajině. Když dozněla poslední slova, najednou bylo ticho. Ticho, které nikdo na světě nemá rád. Ticho, které předznamenává, že se něco bude dít. Že spadne bomba, že se země zase zatřese, že přijde nový útok na náš zákop, že sopka nechrlila naposled. Potom si pro něj přišel Ďábel.

"Tak fešáku, na Světě sis to odbyl na můj vkus trošku moc rychle, takže teď si tě beru do parády já. Já jen aby sis nemyslel, že když jsi slyšel o Kompromisu, že jsi z něčeho vyváz."
Simon byl tažen neviditelnou a nesmlouvavou silou pryč z tohoto místa, které ho ještě alespoň malinko spojovalo s prostředím, které znal. Jeho tělo, doteď nedílná součást jeho samého, tam leželo a už nikdy se nemělo jeho součástí stát. Ten pocit způsoboval Simonovi úzkost a pomyslel si, že tohle odcizení všemu známému, to že bude to Peklo.

"Na to zapomeň, chlapče. To s tím, co zažiješ, nemá ještě nic společného. Abych ti to nastínil. Počet tvých takzvaných nadhraničních hříchů rovná se počet úrovní Pekla, kterými si projdeš. Kompromis spočívá v tom, že po jejich projítí si tě vezmou ti z Nebe. Ti, kteří tu u nás zůstávají, prochází všemi svými úrovněmi pořád dokola. Do té doby, než jsou úplně čistí. A to trvá dlouho. Ani ty tu moc krátce nebudeš. A abych tě uvedl do první úrovně: tady si budeš bez možnosti přestávky prožívat přesně to, co prožívali lidé, kterým jsi ublížil, akorát několikanásobně zesílené."

Simon nemohl uvěřit tomu, že tohle má být teprve začátek. Byl umístěn do prostoru pro něj vyhrazenému pro tuto úroveň a hned se začalo. Před očima se mu objevilo známé město. Cítil, že je částečně někým jiným. Byl mladým Jacquesem Pistem a šel noční Paříží. Byl zapít svůj útěk z Alžíru a oslavit svou znovunabytou svobodu. Ulevoval si do tmavého kouta za hospodou, když v tom pocítil strašlivou bolest v zádech, jak mu kdosi vrazil nůž do těla. Pomyslel si "Co se to děje? Proč zrovna já a proč zrovna teď? Cítil takovou bezmoc a beznaděj, jako ještě nikdy v životě. Poslední, co cítil kromě chladné dlažby cizího města byl stesk po domově, po lidech kteří ho milují a kteří věří, že právě teď našel své štěstí.

Závěr: Nakonec se Simon dostane do Nebe. Krom všeho zlého vykonal i stovky malých drobností, které byly k něčímu prospěchu a on sám na nich získal jen dobrý pocit. Kdyby býval věděl, že každá maličkost nakonec bude rozhodovat o jeho osudu, asi by některé věci udělal jinak. Asi by spoustu věcí udělal jinak. Teď ale rozhodně v Nebi ještě není.

A proč jsem psal, že povídka je o vás? Je o každém z nás. Nezáleží totiž na tom, kolik máme známých, kde a jak dobře si bydlíme. Nad každým z nás se potom takhle sejdou. Všechno nám to sečtou a někteří budeme rádi za Kompromis. Já tedy určitě. Ale ještě něco si čtenáři, prosím, uvědom. Máš ještě šanci. Spousty šancí na spoustu drobností. A tomu pocitu, který jsi teď pocítil, se říká naděje. Hodně štěstí.

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Andrew Maxwell', 18.04.2011 16:31.

Názory čtenářů
19.04.2011 18:24
baucis
Uf! Ako dobre, že pomáham dážďovkám a prekladám ich z asfaltu do trávy ...
20.04.2011 09:51
Andrew Maxwell
:-))))))))))))

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)