...letím... ...kolem mě je hustá vonící tma. Hltám její drobné částečky a
nepřemýšlím. Je to můj úděl a nevzpírám se mu; vlastně o něm téměř
ani nevím, jen ho vzdáleně tuším. Mé dosud spící vědomí reaguje jen na signály, vnímané a zprostředkované kůží a nekomplikovanou sítí
nervových vláken; znám chlad a teplo, vlhkost a sucho, potravu a
blízkost jiných živých tvorů.
Jako třeba teď. Zřetelně cítím nebezpečí a rychle se kroutím pryč.
...letím...
...mířím dlouho; chci si být jistý první ránou. Když ho minu, nanejvýš ho polekám a uletí mi. S prstem na spoušti se soustřeďuji na chvějící se mušku. Jsem tu v lese sám; nevnímám nic, co by mě mohlo vyrušit
a mačkám spoušť.
