kreslil kružítkem naivní nekonečné obrazce za dneškem přijde zima večer ležel v Heinleinovi a v jeho očích soukromá Hirošima
a dveří do léta se, milý, nedožijem
/řekla jsem jeho zádům polospící/
o v š e m že jsem ho milovala o b č a s v ten čas
tak málo zimu připouštějící
|