Poručíka Roberta Fantese se zcela zmocnilo napětí, což se projevilo tak, že si několikrát zuby kousl do spodního rtu. Přitom neustále hleděl na oblohu nad řekou a stejně tak činil i poručík Ernest Dixon. Oba pilotovali stíhací letadla rámové konstrukce s motorem za kokpitem a zanedlouho doletěli do prostoru, kde končil na břehu lesní prostor. Oběma se vzápětí naskytl pohled na rozlehlé travnaté prostranství, na němž se nacházel velký počet protiletadlových kulometů. Ty chránily místo, kde byl naviják, který zrovna vypouštěl pozorovací balón, jenž svým tvarem připomínal jitrnici. A jej právě hodlali zničit dříve, než vystoupá do výše pod ochranu německých letounů.
 Fantes přehlédl rychle zrakem postavení kulometů a natočil Airco tak, aby na ně mohl zahájit střelbu, zatímco Dixon letěl přímo k balonu. O vteřinu později přes horní část kulometu hleděl na dvojici postav za jedním kulometem. Stiskl krátce spoušť a postřehl, jak se jeden německý voják hroutí na zem. Současně přes hluk motoru letounu zaslechl mlaskavý zvuk. A ten znamenal, že do potahu křídel se zarývají kulky. On však vypálil další krátkou dávku ve směru kulometů, načež rychlým pohybem z vnitřku kokpitu vytáhl svazek granátů. Ty odjistil a mrštil je k zemi. Za pár vteřin se ozvala několika násobná exploze, k níž došlo mezi kulomety pálícími na obě britská letadla. Fantes prudkým manévrem změnil náhle směr letu, přičemž zahlédl k zemi padat v plamenech pozorovací balon. To znamenalo, že Dixon jej zasáhl. Jeho letadlo spatřil mnohem dále, a tak stočil svůj letoun jeho směrem. Přitom se zadíval na potahy křídel i dřevěné podpěry mezi nimi. Na mnohých místech bylo velké množství průstřelu a jedna z podpěr byla skoro přelomená.
„Hrome, snad mi Hunové netrefili i motor,“ pomyslel si, ale zvuk motoru byl pořád stejný, žádný zlověstný dým se z něho nelinul a přístroje na palubní desce také nic špatného nesignalizovaly.
 Dixon radostně mával v kokpitu letadla rukama a Fantes zvedl vysoko nad hlavu ruku se vztyčeným palcem. Ve stejný okamžik však uviděl o něco výše za nimi několik letících jednoplošníků. Okamžitě v nich poznal německé Fokkery. Po zádech mu přeběhl mráz a současně se mu rozbušilo srdce. I Dixon je zavčas spatřil a obě Airca provedla rychlé manévry. Fantes při úhybných manévrech marně zrakem pátral po obloze po letounech jejich squadrony. Major Harry Ransley jim totiž před letem řekl, že s několika letci poletí do oblasti, kde se pozorovací balon nachází.
 Šedivomodrý a žlutý Fokker spatřil Fantes za sebou po své levé straně. Přitom postřehl plamínek v horní části dvoubarevné německé stíhačky, který znamenal palbu německého stíhače. Proto strhl letadlo prudce do strany, aby za několik vteřin za skřípění dřevěné konstrukce a zatmění před očima provedl další divoký manévr. Po něm hned natáčel hlavu všemi směry a dvojitě zbarvené nepřátelské letadlo uviděl po pravé straně pod sebou. Druhého protivníka zase spatřil vlevo ve stoupavé zatáčce. Ve zlomku vteřiny stočil Airco vpravo a vzápětí se letadlu rozdrnčely dráty mezi křídly, jak velkou rychlostí letěl k Fokkeru.

KONEC DVACÁTÉ ČÁSTI