Na potemnělé obloze se ještě třpytilo několik hvězd, ale na východním obzoru už začínalo svítat. Mechanici vytáhli z hangáru dvojici letadel rámové konstrukce a jim zanedlouho nahodili motory. A záhy se tmavým letištěm začal rozléhat hluk motorů.
 Poručík Robert Fantes byl už dávno vzhůru a v plné polní postával u jednoho dřevěného stavení. Za chvíli k němu přišel poručík Ernest Dixon, který pro svou barvu vlasů byl přezdíván blonďák.
„Bude nádherný ráno. Obloha je jak vymetená. Určitě tu jitrnici vypustěj,“ mínil Dixon, čímž měl na mysli německý pozorovací balon ve tvaru jitrnice.
„Podmínky jsou ideální, tudíž vzhůru do akce,“ pronesl Fantes, přičemž se u nich objevila postava majora Harry Ransleyho, který byl jejich velitelem. Oba pohotově zasalutovali a on jim sdělil: „Pokud se vám ten balon podaří zničit, tak dostanete pár dnů volna. Až začne vofenzíva, tak všechny dovolený budou zaražený. Několik dnů v Paříži by vám určitě prospělo.“
„To určitě pane majore,“ řekl Fantes.
„Hlavně zbytečně neriskujte. Já vzlétnu po vás za půl hodiny s několika letci a určitě se zaměříme na tu voblast, kde bude ten balon. Jestli ho Hunové vypustěj, tak na něj zaútočíme,“ pronesl major.
„Snad nám to vyjde,“ pronesl Dixon.
„Každopádně tu jitrnici musíme zničit. Už je kvůli ní dost povyku na velitelství, protože veškerý přesuny našich jednotek Němci dobře vidí.“
„Nadešel tedy čas jim to šmírování zarazit!“ mínil Fantes a zadíval se na oblohu, na niž světlo začínalo zahánět tmu.
 O několik minut později dvě Airca s tlačným motorem vzlétla do jasnící se oblohy a počala ve velkých kruzích stoupat do výše. Frontovou linii přelétla ve výšce 4000 tisíc metrů, ale stejně se kolem nich objevilo několik rozprasků granátů, které vypálila německá děla. Těch si letci nikterak nevšímali, jelikož jen málokdy takováhle palba letadla zasáhla. Piloti však obezřetně hleděli po obloze, na které se mohly objevit nepřátelské stíhací letouny. Kdyby se objevila, tak by jejich akce nemohla proběhnout. Měli však štěstí a na nebi kromě nich žádná jiná letadla nebyla. 
 Fantes se marně choulil v otevřeném kokpitu za kulometem a ledový proud vzduchu mu ošlehával obličej. Zvláště v zimních měsících bylo létání pro piloty v takovýchto typech letadel velkým utrpením. Válkou rozervanou krajinu začaly osvětlovat sluneční paprsky a nedaleko tekoucí řeka Somma se počala třpytit. Krásné svítání však letci nevnímali a plně se soustředili na bojový let. Nad jejím zákrutem Sommy stočil Dixon Airco dolů a Fantes provedl stejný manévr, přičemž se nad nimi v černých chuchvalcích rozpraskávaly dělostřelecké granáty. Oni však velkou rychlostí slétli k hladině řeky a nad ní počali letět. Jejich cílem bylo doletět do místa, odkud budou němečtí vojáci vypouštět upoutaný pozorovací balon. A ten zničit dříve, než dosáhne pozorovací výšky a bude chráněn hlídkujícími Fokkery. Při letu nad řekou oba dva hleděli k obloze, jestli už balon nebyl vypuštěn, ale zatím jej nikde neviděli. Fantese se brzo začínalo zmocňovat napětí, jak se přibližovali k místu, kde měl mít stanoviště německý balonový oddíl.

KONEC DEVÁTENÁCTÉ ČÁSTI