Obzor na východu byl osvětlen, zatímco letištní plocha se nacházela v tmavém šeru. Tou se rozléhal hluk leteckých motorů, který se mísil se vzdálenou dělostřeleckou palbou od frontové linie. Poručík Robert Fantes došel se skupinou letců k sedmi v řadě stojících letadel. Jednalo se o dvouplošníky rámové konstrukce Airca DH. 2. Motory měla tato letadla umístěna za kokpitem, a tak piloti měli s kabiny velký výhled. 
 Stále více přibývalo světla a budovy i letadla se začaly z přítmí vynořovat a jejich siluety počaly být vidět na pozadí rozednívající se oblohy. Fantes moc začínající úsvit nevnímal. Myslel na bojovou akci, co byla před ním. Ta spočívala v doprovodu letadel, která měla bombardovat železniční most přes řeku Sommu v německém týlu. Střet s německými stíhači byl nevyhnutelný.
  První letoun v řadě se začal rozjíždět, přičemž jej roztlačovali dva mechanici. Po chvíli se rozjel po travnatém povrchu země na začátek vzletové dráhy. Za chvíli stejným směrem jelo i druhé letadlo. Protože byl Fantes poslední v řadě, tak měl dost času sledovat, jak ostatní Airca postupně najíždí na vzletovou dráhu a po ní vzlétají do vzduchu. Startování i přistávání u těchto letadel nebylo nikterak snadné, jelikož díky motoru nešla regulovat rychlost.
 Uběhlo několik minut a všech sedm letadel bylo ve vzduchu a za stálého stoupání se stáčelo směrem k místu, kde mělo dojít k setkání s ostatními letouny. Obloha už byla osvícena prvními paprsky slunce, které pozvolna začínalo stoupat zpoza obzoru na svou nebeskou pouť. Oči letců pozorně propátrávaly vzdušný prostor a brzo spatřili pět zvětšujících se čárek. Ty se postupně proměnily v pětici dvojplošníků. Jednalo se o dvoumístné FE.2b, rovněž dvojplošníky rámové konstrukce. Pozorovatel se nacházel v předním kokpitu, v němž měl jeden pohyblivý kulomet před sebou a druhý za sebou, zatímco pilot seděl za ním.
  Brzo se obě skupiny letadel setkaly a společně si to namířily k frontě. Fantes si v tu chvíli uvědomil, že ještě nikdy neletěl s tolika letadly na bojový let. U pětičlenné formace FE. 2 se v její blízkosti“usídlily“ čtyři Airca, zatímco zbylá tři stoupala do výše, aby zanedlouho letěla vysoko nad a za nimi. A v téhle trojici byl i Fantes. Ten jako tradičně začal pociťovat napětí, které se stále stupňovalo. Sotva přelétly britské zákopy, tak se kolem nich začaly objevovat černé chomáčky. Ty znamenaly rozprasky granátů z německých protiletadlových děl. Jejich palba byla pramálo účinná. A proto zkušené letce nikterak neznervózňovala. Bedlivému zraku Fantese brzo neunikly dvě černé tečky, co se pohybovaly v dálce po pravé straně. Vytušil, že se jedná o nějaká německá letadla. Jejich piloti se však neodvážili zaútočit, ale stále zůstávali britským letců na dohled v bezpečné vzdálenosti od nich. Fantes střídavě hleděl všemi směry po obloze a přitom sledoval ony dvě zlověstné tečky. Ty za chvíli viděl ve stále stejné vzdálenosti za sebou. Pak se zadíval do kokpitu letadla, co letělo v čele tříčlenného roje. V něm seděl nadporučík John Elliot, který pro svou vysokou postavu měl přezdívku Dlouhán. Protože i on se neustále rozhlížel všemi směry, tak si všiml Fantesovy gestikulace. Tou mu naznačoval přítomnost oněch nepřátelských letadel za jejich zády. Elliot pokýval hlavou a rukama též začal gestikulovat. Fantes díky předem domluvené gestikulaci vyrozuměl, že si má ony dvě letadla vzít na starost až vypukne vzdušná bitva. A k té se rychle schylovalo. Železniční most byl v dohledu a pětice letadel obtěžkaná bombami začala za klesání k němu letět.

KONEC PATNÁCTÉ ČÁSTI