| Dílo #63214 |
|---|
| Autor: | PaJaS |
| Datum publikace: | 30.09.2010 22:22 |
| Počet návštěv: | 718 |
| Počet názorů: | 2 |
| Hodnocení: | 1 1 |
| Prolog |
|---|
... Jindřišská věž 15.2.2010
|
|
| Brýle času |
Marian byl vynálezce a specializoval se na stroje času. Velké, malé, barevné i průhledné, všechny ale bohužel nefunkční. Co se navztekal nad přístroji, které dle svého nejlepšího vědomí a svědomí vyráběl a následně na laboratorních myších zkoušel. Myš vždycky vyběhla nedotčena a začala okusovat nejbližší alespoň trochu jedlou věc, která jí stála v cestě.
Marian pomalu propadal depresi - jeho už tak pohublé tváře se propadaly ještě víc, řídké vlasy barvy slámy vypadávaly jako o závod a nesprávná životospráva ho nutila kupovat nové a menší oblečení. Studoval všechny známé i neznámé dokumenty, seriózní i šarlatánské zdroje, vysokoškolská skripta i vědecko-fantastickou literaturu o tématu cestování v čase. Přesto se mu nedařilo vyrobit opravdu fungující stroj. Až jednoho dne dostal nápad. Sestrojí brýle. Brýle, které uvidí do minulosti nebo do budoucnosti. Brýle času.
Celý problém tak získal trochu jiný rozměr. Nemusel řešit přesuny, ale stačilo se zaměřit "pouze" na optiku. Cestování v čase nikde exaktně prozkoumáno a popsáno nebylo, optika však byla zdokumentována velmi dobře. Marian se tedy zaměřil na tento obor a získání potřebných podkladů mu nezabralo příliš času. S materiálem k výrobě už to bylo horší, ale spolupráce s jednou vysokou školou ho hodně popostrčila kupředu. Nakonec získal i přístup do školní laboratoře, která svým vybavením patřila ke špičce. Práce mu hned šla lépe od ruky a první prototyp na sebe nenechal dlouho čekat. Marian obracel těžké brýle v ruce a sváděl vnitřní boj - na jednu stranu byl hrozně moc zvědavý a nejraději by je měl už na nose. Na druhou stranu měl obavu ze selhání. Nevěděl ani, jak moc do budoucna se chce podívat. Nakonec kolečkem vedle pravého skla nastavil tři minuty a brýle si nasadil.
Nic. Žádná změna. Marian vztekle praštil rukou do stolu, až se přístroje rozkývaly. Zalapal po dechu, strhl si brýle, znovu je nasadil a zase sundal. Kývajíci se přístroje viděl jen bez brýlí - v brýlích už byly nehybné. Posunul si je na nose a rozhlédl se po místnosti. Koutkem oka zachytil, že prosklenými dveřmi svítí světlo na chodbě, ale brýle ukazují temné dveře.
"Co se asi stane?" blesklo mu hlavou a čekal. Uplynula minuta, druhá a na chodbě se ozval šramot. Asi uklízečka začala šmejdit a než uplynula třetí minuta, zhasla zářivky. Marian dosedl ztěžka na židli. Konečně! Povedlo se mu to. Bude slavný a zapíše se do dějin jako první, který prolomil čas. Otevřel trezor, brýle do něj schoval a při odchodu zamkl laboratoř na dva západy. Udělal však jen pár kroků a už začala pracovat jeho fantazie. Honilo se mu hlavou, kdo všechno má klíče od dveří a trezoru, kdo by mohl chtít jeho vynález ukrást a zneužít, kdo by na jeho objevu mohl chtít parazitovat. Stál uprostřed ztemnělé chodby a bojoval sám se sebou. Nakonec se otočil, odemkl všechny zabezpečovací prvky a brýle uschoval do svého batohu.
Školní budovu opustil jako ve snách. Pořád nemohl uvěřit svému úspěchu a měl strach, že je to pouze sen, ze kterého se co nevidět probudí. Prosincový podvečer ho přivítal mrazivým počasím, pouliční lampy už svítily a jejich oranžové světlo se odráželo v padajících sněhových vločkách. Sundal batoh z ramen a vyndal brýle. Chránil je dlaní před padajícím sněhem a mrknul přes ně na popelnici, která stála vedle lavičky před univerzitou. Vrstva sněhu bude za tři minuty skoro dvojnásobná. Spokojeně brýle sundal a šel dál. Přišel až k malému parčíku se sochou uprostřed. Kamenná žena sedící na balvanu, dlouhé vlasy splývající až po půlky zad, levou rukou si podpírá hlavu a pravou má položenou na nahém stehně. Nepřítomný pohled upírá na příchozího, kterému se okamžitě v hlavě rodí nápad.
Marian si opět nasazuje brýle a zaostří na sochu. Zašedlý pískovec, dost znehodnocený holubím trusem, nevypadá to, že by se žena zvedla a odešla. Marian kroutí časovým kolečkem a čas se rozebíhá. Posun o hodnu trvá jen pár vteřin a střídání dne a noci je otázkou minut. Marian je nadšen - vynález funguje, den a noc si co pět minut podá ruku, jen občas se na soše objeví nový bílý flek holubího trusu.
Najednou však socha zmizí. Marian leknutím málem upadne na zem, když však sundá brýle, je všechno v pořádku. V brýlích je však pouze světle šedá mlha. Otočí kolečkem o pár vteřin zpátky a socha se zase objeví. A zmizí. Marian je překvapen - že by přece jenom vynález nefungoval? Chtěl si nadělit k Vánocům 2012 úspěch a zase nic? Podíval se na časové kolečko. Ukazovalo 5 dní, 3 hodiny a nějaké drobné. Co to má znamenat? Zkontroloval ještě hodinky, kde datumovka hlásila 16. prosinec 2012.
Usedl zdrceně na lavičku do vrstvy sněhu a ani mu nedocházelo, že ho bílá zmrzlá hmota studí to sedacích partií. Vzpomněl si - mayský kalendář, třináctý a poslední baktunský cyklus, konec světa 21.12.2012.
"To naštve, co?" ozval se mu v hlavě tichý hlas. "Konečně funkční vynález a tak málo času."
"Hmm," opáčil Marian. "To teda. Co teď?"
"No být tebou, asi bych se zvedl. Pokud ty brýle totiž čistě hypoteticky blbnou, musel bys tu s přimrzlým zadkem čekat až do jara." |
|
| Epilog |
|
| Názory čtenářů |
01.10.2010 00:25
 josefk
|
fajn |
12.10.2010 15:46
 PaJaS
|
díky, díky |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
