Dílo #6297
Autor:bota
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:19.05.2004 22:14
Počet návštěv:1039
Počet názorů:2
Hodnocení:6
Patří do sbírky:Smrtelně unavené rádiové vlny

Prolog
Jedna taková ze života
věrnost a oddání
Je zplozen nový druh jedince,
………..čeká na jeho zavolání,
čeká na první slovo jemu příchozí,
stonek lián jej obepíná,
………..peče se ve své vlastní samotě,
nejistý pocit ho nutí spolknout dobu,
dobu, jež nehraje žádnou vedlejší postavu
………..ve skutečnosti, kterou vynechává ze scénáře,

vyčkává,

ale volání se nedostavuje, kolem
………..něj se prochází temná mlha,
je nevědomý svých základních schopností,
cítí jen pohodu a nejistotu, ale vůbec
………..se nezajímá o to, jaký druh karetní
……………………………………..hry hraje,
……………………………jaký druh hlouposti
…………………………………….jej ovládá,

První, co spatřil, byl jeho vlastní stín,
pozdravil jej a natáhl k němu ruku,
„Chci se s tebou seznámit, kdo jsi?“

„Jsem ten, jenž tě bude provázet
………..do skonání, vyřiď Světu mou
existenci, křič a hlásej mě, zjisti, proč tu jsem
a jaký mám úděl“,

poslechl a činil příkazy svého rádce,
na oplátku mu byla slíbena věrnost a oddání
vzdát se svých práv z lásky k němu,

„Obejmi mě, přistup blíž,
proč jsi vždy tak daleko, potřebuji tě,
odraze mých snů a činů“,

„Stíne poraď mi!!
Teď tě opravdu potřebuji,“
STÍNE!!!
STÍNE!!!

Názory čtenářů
20.05.2004 23:52
Lu_Po
... nacházíš se ....
21.05.2004 23:47
bota
Lidi pište něco :-) sim

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)