Když naše rodina někam společně vyrazí, tak to stojí za to o)))

Už jsem si dávno zvykl, že svátky a narozeniny, se v naší rodině slaví i třeba s měsíčním zpožděním. A třeba takový svátek slavíme s otcem v ten den, kdy není uveden v kalendáři, protože před lety tam byl a v současnosti je v jiném měsíci. Některým to přijde dost podivné, ale všichni si na tohle v rodině už prostě zvykli.
Já se sestrou slavíme narozeniny v jednom měsíci, a tak je rozumné oba dny slavit při jedné příležitosti. A jako tradičně díky časovému zaneprázdnění některých členů rodiny se oslava našich narozenin pořád odkládala a až po několika týdnech všichni měli čas. Mezitím probíhala dost rušná diskuze, kde menší rodinná oslava proběhne. A tak jsem se kromě nových a nových termínů také dovídal různá místa. Nakonec k mému překvapení zvítězil návrh sestry, vehementně podporovaný otcem-večeře v řecké restauraci. Moc jsem tím nebyl nadšený, poněvadž bych dal přednost klasické večeři v nějaké naší restauraci, ale rozhodnutí jsem respektoval.
 A tak jednoho dne jsem se nejdříve sešel se sestrou a metrem jsme jeli na místo, kde nás měla čekat máti. Když jsme vyšli ze stanice metra, tak sestra telefonovala mobilem máti, kde je a k naší neradosti jsme zjistili, že se nám podařilo vystoupit o stanici dřív. Tudíž následoval rychlý úprk zpátky do metra. Brzo se nám podařilo dojet o stanici dál. Po vystoupení z podchodu začalo pršet a sestra si uvědomila, že nebylo moc vhodné si vzít na sebe sněhobílé kalhoty. Máti jsme zdárně našli v parku a čekalo se jako tradičně na otce. Že přijde pozdě, bylo všem jasné a máti ho ještě musela přes mobil navigovat k nám. Po několika dlouhých minutách se konečně objevil otec s kufříčkem a v obleku.
 Všichni jsme pak svorně vyrazili k nedaleké řecké restauraci, přičemž se rozpoutala diskuze, co si objednáme za jídlo. Ta probíhala dlouhé minuty a živě pokračovala i po dosednutí ke stolu v oné restauraci nad jídelními lístky a po nějaké době se dokonce zvrtla v hádku. Ti, co přišli po nás, už měli dávno objednáno a obsluha kolem našeho stolu nervózně chodila, zatímco my jsme už po několikáté debatovali nad stejnými jídly. Personál restaurace z nás dozajista nevěřil a spadnul jim kámen ze srdce, když jsme si konečně něco objednali.
  To, co mi přinesli na talíři, jsem viděl poprvé v životě. Bylo to něco navlečené na dřívkách, a tak mou snahou hned bylo to z těch dřívek dostat. Šlo to dost ztuha a máti se dokonce část jídla přemístila z talíře na podlahu. Z nějakého důvodu jsem si na téhle řecké specialitě moc nepochutnal a byl jsem překvapen, že otec začíná ochutnávat jídla ostatním, protože měl jiné jídlo, než my. Tvářil jsem se diplomaticky a v duchu jsem proklínal sestru, že vymyslela večeři zrovna v téhle restauraci. Pak se pozornost všech upřela na kočičky, co se procházely za sklem na dvorku, na který byl přístup. Sestra s otcem hned na něj vyběhli a všichni v restauraci je začali pozorovat, jak se snaží ony kočky pohladit. Máti se tvářila naštvaně, zvláště poté, co při návratu do restaurace sestra málem otevřela prosklené dveře na tu stranu, na kterou se neotevírají. A otec zase skoro prošel sklem, jelikož si myslel, že tam žádné není. A tak jsme stále byly středem pozornosti, a tak tomu bylo i nadále, protože mezi stoly na podlaze se válelo nějaké lejstro, po němž málem uklouznul číšník. Máti jej sebrala a zjistila, že je popsané otcovým rukopisem. Ten byl překvapen a rychle onen papír schoval do kufříku. 
 Další rozruch nastal, když přišlo na placení. Otec prohlásil, že všechno zaplatí, ale ke svému zděšení nemohl v útrobách kufříku nalézt peněženku. Přitom mu spadly brýle a začal být dost nervózní. Zanedlouho na stůl vytahoval všelijaká lejstra a desky a všichni jsme trnuli, jestli peněženku najde. Nakonec jí našel a všem spadnul kámen ze srdce. Obsluha restaurace byla asi ráda, že naše povedená rodinka konečně odešla. Návštěva této restaurace měla však pro nás pro všechny dohru v podobě žaludečních potíží. I když příčinou byl otec, který nás nakazil, tak jsem při návštěvě rodičů byl svědkem toho, jak chodí v pravé poledne po bytě v pyžamu a neprávem proklíná řecká jídla a dušuje se, že už nikdy do žádné řecké restaurace nepůjde.