Při fotografování může být veselo o)))

Jednoho večera jsem vyrazil na fotografickou noční akci se sestrou a jejím klukem. Rozruchová trojice s dvěma stativy samozřejmě poutala pozornost. Honza už začal fotografovat v metru a brzo se o focení s ním přetahovala sestra. Jízda metrem se nesla ve znamení intenzivních záblesků blesku z fotografického přístroje. A ke své nelibosti jsem byl často objektem fotografování, což na fotografiích bylo vidět. Sestra totiž propadla fotografické mánii.
  Po vystoupení u Staroměstského náměstí začalo dohadování, kterým směrem se vydáme fotografovat. Sestra se začala s Honzou opětovně přetahovat o fotoaparát, přičemž oba vedli diskuzi o tom, co se bude fotografovat. Po zmateném chození sem a tam sestra zavelela k přesunu k Vltavě. Její úprk s vidinou západu slunce nad Hradčany byl zbytečný, jelikož Honza počal fotografovat a na nábřeží v poklidu došel, když už slunce zapadlo. Jejich opětovnou výměnu názorů jsem neposlouchal a fotil jsem to, co mne přišlo zajímavé.
Brzo se už tma začala snášet na Prahu, a tak jsme si to namířili po nábřeží ke Karlovu mostu. Mezi turisty z ciziny jsme zapadli dokonale. Asi by se divili, kdyby věděli, co je zač ta trojice, co tak zuřivě fotografuje se stativy. Zanedlouho jsem byl poněkud středem pozornosti, když bylo mou snahou přelézat postupně dvě zábradlí se stativem u nábřeží, i když je šlo obejít. A sestra mne začala napodobovat, což Honza nechápavě sledoval.
  Na Karlově mostě bylo jako tradičně narváno a to nás odradilo, a tak jsme pokračovali dál po nábřeží. Přes most Legií jsme došli až na Kampu, kde mne nenapadlo nic lepšího, než fotografovat svíčku. Sestra se přidala, a tak se náhodným kolemjdoucím naskytl pohled na trojici, jenž opakovaně fotografuje svíčku na kamenné zdi. Ono tam však bylo více svíček, které zapálil personál jisté restaurace. A sestra začala spekulovat o tom, jestli by se nám podařilo nějaké svíčky sfouknout. Když naším přičiněním jich několik zhaslo, tak jsme se rychlým krokem vzdálili dále na Kampu.
 Na ní si našeho intenzivního fotografování všimla skupinka vysmátých lidí, s kterou jsem si chvíli popovídal. Pak jsme si to namířili u Lichtenštejnského paláce k Vltavě. Já jsem rázně došel na malé přístavní molo a díky tmě moc nechybělo k tomu, abych se rozplácl na hladině. Zatímco sestra s Honzou opětovně sváděla"boj" o fotoaparát a slovně o tom, co se bude fotit, tak já jsem si v klidu fotografoval. Naše následné kroky vedly samozřejmě na Karlův most, kde toho na focení bylo mnoho. A jak se říká, v nejlepším se má přestat, načež pro nás následovala popůlnoční chůze Starým Městem na zastávku, kde jezdí noční autobus. Ten nám samozřejmě ujel před nosem, což mělo za následek menší výměnu názorů, kvůli komu se to stalo. Některé fotky se mi celkem povedly, a protože fotografování je mým koníčkem, tak určitě na nějaké noční, či denní focení určitě vyrazím. A třeba zase se sestrou a jejím klukem, aby bylo veselo. S úsměvem jde přeci všechno lépe.