Teplý zajíc sežral vlka a zajíce Karkulka. Když pak Karkulce nešťastnici rozpárali břicho, vylétl z něho jen čáp. Čáp vyvrhl krtka, krtek se zakuklil a byl z něho rorýs. Rorýs porodil kozu a ta snesla vejce. Ve vejci lekla ryba. Tuleň se opaloval na střeše mrakodrapu. Četl si v bulvárním plátku "Seven Plagues Are Few" o té záležitosti kolem vlka, zajíce, Karkulky, krtka co se zakuklil, rorýse, kozy a leklé ryby. Telepaticky pískl na svého řidiče - starého pitomce pakoně, a nařídil mu, aby zajel na poštovní úřad a rozeslal všem pozůstalým smuteční kondolence. Pakůň na nic nečekal, osedlal zebru a vyrazil k úřadu. Cestou potkali prázdný krunýř, medový perníček a ostříhanou ofinu princezny Floriány. (Chodívali takhle často a pořád je napadali stejný nesmysly.) "Jde mi to už všechno na nervy," prohlásila zebra a zastavila. "Co si to dovoluješ, zebro?" Pakůň slezl ze zebry a zatahal ji za ocas. "Už prostě nechci být blbá kráva!" znova se vzepřela zebra. Šel kolem pštros a ďábelsky se ušklíbl na pakoně: "Už zas ta kráva dělá problémy?" "Jako vždycky!" zakřičel pakůň. Nasupený pakůň pozřel pštrosa, pštros se posmrtně vzteky nafoukl a pakůň praskl na tisíc kousků. Zebra to všechno svinstvo sebrala, dala do prázdného krunýře, přidala do něj i perníček a ofinu princezny Floriány a vydala se na poštovní úřad. Nechala si od pošmistra hovnivála vše zabalit do úhledného balíku, na který vlastní močí napsala adresu: tuleň, mrakodrap. Když tři bobři přinesli tuleňovi na střechu zásilku od zebry, tuleň ji rozbalil a pak řekl docela klidně: "Zase ta hloupá zebra, zase mě chce zabít." (Nebylo to totiž poprvé, co takhle zebra tuleňovi vyhrožovala.) Chyťte zebru, telepaticky poručil bobrům tuleň, a rovnou ji zabijte, už jednou provždy. Bobři chytali zebru, ale utekla jim, ztratila se v džungli zoologických zahrad. (Proslýchá se, že ji za kapotou starého ojetého Mercedesu oplodnil lední medvěd a natolik ji znetvořil, že se teď nebohá zebra toulá po thajských plážích a vypadá jako opilý holandský námořník v pruhovaném tričku.) A tak bobři, to aby si nerozhněvali tuleně, chytli alespoň králika. A zavraždili ho. Králík teď za nožičky visí na provázku omotaném na hřebíku, visí na dlouhém trámu na střeše mrakodrapu, jeho gumové tělo se díky ostrému slunci spéká do smrdutého škvarku, visí tam bez duše a na krku má přivázanou cedulku: Výstraha: takhle dopadne každá vzpurná zebra, napsal na ní jeden mladý vzdělaný jezevec.
|