Prská zajíc, prská vzteky, přišlápli mu dlouhé slechy. Kdo? Ti malí uličníci, co utekli zaječici.
Jeho klid mu nyní ničí, perou se a taky kvičí. Kde je úcta, kde je míra, pořádku se mládež vzpírá.
Strašně ho to rozzlobilo, až ho zelí uklidnilo. Jak tak hlávku okusuje, pro sebe si medituje.
Když pak další zajíc přišel, lakomý je jako sysel. Dobré mravy náhle mizí, hrubá slova cizák sklízí.
Druhý zajíc mu to vrací, opravdu jsou pro legraci. Do kožichu pak si vjeli, přitom celé pole měli.
Když boj skončil, vítěz není, oba jsou teď poraženi. Neboť příklad, co tu dali, mladí si tak za vzor vzali. |