Zvířená oblaka prachu zůstávala na cestě, co vedla z kopce, po které jel velkou rychlostí Pavel. Ten předtím díky fotoaparátu zpozoroval, jak se z nádraží samovolně rozjely tři vagony. A protože mu nefungoval mobilní telefon, tak se rozhodl na nebezpečí upozornit jiným způsobem. Stále však doufal, že si někdo chybějících vagonů na nádraží všimne nebo, že je uvidí jet po trati. 
 Zdejší kraj Pavel celkem dobře znal a věděl, kam trať vede i kde jsou na ní zastávky a nádraží. To nádraží, z něhož vyjela trojice vagonů, bylo od kopce dost vzdálené. A Pavel věděl, že blíže se nachází menší nádraží, k němuž vagony směřují po jednokolejné trati. V její blízkosti vedla silnice, po níž záhy velkou rychlostí jel.
„Krucinál! Kdyby tady někdo aspoň jel!“ pomyslel si při pohledu na prázdnou silnici. A kdyby viděl nějaké auto, tak by se jej snažil zastavit. Zanedlouho spatřil po levé straně železniční trať, ale vagony zatím neviděl.
„Tak sem ještě nedojely!“ řekl si a po chvíli uviděl v protisměru jedoucí vozidlo.
„Sakra, jak ho jen zastavím?“ pomyslel si tázavě a najel s motorkou na opačnou stranu silnice. Zároveň začal zuřivě mávat rukou, přičemž upřeně hleděl na blížící se vozidlo. To začalo blikat světly a troubit.
„Zatraceně!“ vyhrkl Pavel a strhl motorku do strany. Stále troubící vůz za okamžik projel kolem něho a on okamžitě přibrzdil motorku. Rychle jí otočil a rozjel se za automobilem. Netrvalo to dlouho a jel vedle něho, načež zuřivě gestikuloval rukou u dveřního okénka. Za ním viděl vyděšenou tvář muže, který pochopitelně nechápal, co se to děje.
„Zastav!“ křičel, když otevřel plexisklo v helmě. Řidič však sešlápl pedál od plynu a vůz zrychlil. Ve stejný okamžik v protisměru jelo nákladní vozidlo a Pavel strhl motorku prudce do strany. Současně postřehl, jak jej minula korba náklaďáku, což jej vyděsilo. Ještě chvíli jel s vytřeštěnýma očima za vzdalujícím se autem, načež na silnici otočil motorku. A s ní se velkou rychlostí rozjel za nákladním vozem. Zakrátko se dostal na úroveň kabiny, ve které za staženým dveřním okénkem seděl starší muž.
„Zastavte! Musím volat mobilem policii!“ křičel Pavel.
„Co to hulákáš ty hovado motokářský!“ vykřikl řidič.
„Kvůli vagonům!“
„Máš bujnou fantazii! Koukej zmizet, ty hajzle!“ rozkřikl se muž za volantem a začal točit volantem. Pavel vytřeštil oči, protože náklaďák se bokem nebezpečně k němu přiblížil.
„Já si nedělám srandu!“ křičel Pavel, přičemž se začal s motorkou přibližovat k okraji silnice.
„Volejte policii, že jedou vagony…!“ křičel.
„Já ji zavolám na tebe, jestli nezmizíš!“ vyhrkl řidič a vzápětí stočil náklaďák do strany k silnici, která navazovala na tu, po níž jeli. Pavel se ocitl na samém okraji vozovky, ze které vzápětí sjel. Na nerovném terénu neudržel rovnováhu a dopadl na zem. Na ní se rozplácnul a přes porost trávy viděl vzdalující se nákladní vůz. Po chvíli vstal a spatřil, jak po trati poblíž silnice jede trojice vagonů.

KONEC DRUHÉ ČÁSTI