A opět něco úsměvného o )))

To vám na jisté poště byl jeden dispečer, který byl vášnivým dýmkařem. Takový vstup do uzavřené místnosti, kde on intenzivně"dýmkařil", se dal přirovnat ke vstoupení do tabákového doupěte. Občas to přehnal, a tak se stávalo, že se částí pošty nesla pronikavá vůně tabáku. Ta mnohé zákazníky nepříjemně překvapila, což mělo za následek stížnosti. A vedoucí opakovaně dispečerovi spílali, aby přestal poštu zavoňovat.
 Tenhle dispečer měl i další oblíbenou činnost, rád se dlouho koupal ve vaně, co se nacházela na poště. Svým opakovaným dlouhodobým rácháním byl proslulý a jednoho dne se našel vtipálek. Když se on začal koupat, tak mu v umývárně zhasl. Brzo bylo slyšet spoustu nadávek a za čas se na poště proslýchalo, že byla k vidění vrávorající namydlená a nadávající postava. I v další historce hrál tento dispečer podstatnou roli. Jednomu pošťákovi jednoho rána nešla nastartovat poštovní dodávka. A tak po příčině začal intenzivně pátrat i on. Marně dispečer otáčel klíčkem ve startéru, načež počal zkoumat motor, aby po nějaké době došel k závěru, že příčina bude v baterce. Tudíž nastalo startování přes kabely, které však k ničemu nevedlo. Poté dispečer chodil bezradně kolem dodávky a teprve po delší době si všiml, že se dodávku snaží nastartovat klíčkem, který nato není uzpůsobený.
 To jsem jednou takhle nesl s kolegou několik zásilek do jisté firmy, která sídlila v domě, v němž se nacházel mluvící výtah.
„Hele, nelekni se. Ten výtah bude mluvit," řekl jsem mu.
„Cože? To si děláš srandu, ne," pronesl on užasle.
„Tak poslouchej!" sdělil jsem mu a zmáčknul jsem tlačítko výtahu. Kabina výtahu zanedlouho přijela, přičemž se z ní ozývalo.
„Výtah je v přízemí."
„Dveře se otevírají."
Kolega zíral s otevřenými ústy a měl jsem pocit, že je tak trochu v šoku.
„To von bude ještě kecat dál," řekl jsem mu při stisknutí tlačítka.
„V takovým výtahu jsem ještě nikdy nejel!" vysoukal ze sebe. A pak se výtah opět rozpovídal.
„Dveře se zavírají."
„Výtah jede nahoru."
„Výtah je ve třetím patře."
„Dveře se otevírají."
Kolega stále nevěřil svým uším a sotva jsme donesli zásilky do oné firmy, tak na přítomné vychrlil otázku, cože to mají za ukecaný výtah. Z výtahu byl v šoku, jelikož s ním pak schválně ještě několik minut jezdil nahoru a dolu a zřejmě se nemohl nabažit toho jeho mluvení. Tehdy jsem si uvědomil, že některým stačí ke štěstí opravdu málo.