Dílo #62346 |
Autor: | jindra |
Datum publikace: | 16.06.2010 16:15 |
Počet návštěv: | 402 |
Počet názorů: | 2 |
Hodnocení: | 2 1 |
Prolog |
"že přežiješ, neznamená
že se o sebe umíš postarat
a květina ženu potěší vždycky" |
|
Čerstvě okousané nehty čpí jako prach z vyvrtaných zubů |
Na komíny
se šplhalo po ostnatých drátech
k obloze
na niž se jim tak snadno zapomnělo
když se vzdali naděje na nebe
Tehdy se mi ještě stávala znamení
a jeden z těch jasnozřivých vágusů mi v baru řekl:
"Bojuj o ni!
... jestli můžeš"
Zpoza zatáček se po západu slunce vynořují světla automobilů
když mhouřím oči
světla blížícího se automobilu se změní v sluneční korónu
ale ať je tisknu sebevíc
není to dost
aby se nakonec nerozdvojila
- zpět k slunci už je nezvrátím
Lesy už se nezdají být dost rozsáhlé, aby v nich šlo o přežití
Za každým horizontem číhají města
cesty
ale není cesty
která by mě k ní dovedla
Na obrubníku jsem pořád stejné novorozené hříbě
ale už pozdě vím, že
bojovat o ni znamená, bojovat o její důvěru
|
|
Epilog |
|
Názory čtenářů |
14.09.2011 13:01
Andrew Maxwell
|
tyjo, hezký věci
za každým horizontem číhají města, tisknutí očí, šplhání na komíny
fakt líbí, konci moc nerozumím, ale toje jedno, to, co jsme měl pochopit, jsme pochopil |
21.09.2011 20:48
animovaný medvídek
|
Jsou tam pěkný místa, jasnozřivý vágus atd. A další sloky jsou povedenější celkově víc než ta první. Dobrý. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení |
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|