Oči mám sešitý horkou jehlou, aby z nich neodplulo mejch jednadvacet gramů duše … Osobně si myslím, že to je cigaretovej kouř, ale znáte pravidla. Po šestce se prostě musí. Žádná výjimka. Šestka je pro pěšáky… Jdu si to hodit.
V přístřešku ze tvých lží se převalují mí vzteklí lovečtí psi. Myšlenky krmený špatnou metaforou si ale další odstavec nezaslouží.
Zahrada …
„Musím zalít zahradu!“
Nezájem není drahý.
Stojí...
opodál …
V ohrádce, kde slova zkvasí a já budu na vině,
opíjet se písní dálnice a brnkat na tyčky zábradlí, na betonovou harfu. Budu na tebe čekat. Aź vysvitneš, napadnu tě spánkem. Zardousím tě sny.
Možná nakreslím schody na chodník … Možná pak v tvých očích stoupnu... na střep.
Možná si lidé nejsou tak úplně rovni.
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'Lu_Po', 06.06.2010 14:44.