Dílo #62121
Autor:fungus2
Druh: Pro pobavení
Kategorie:Próza/Ostatní
Zóna:Jasoň
Datum publikace:28.05.2010 01:00
Počet návštěv:195
Počet názorů:2
Hodnocení:1 1
Patří do sbírky:HUMORNÁ

Prolog
Část první: http://www.literra.cz/moduly/autor/php/dilo.php?dilo_id=62120&autor_id=133
NA POCHODU-2

Od městečka se začal krajinou táhnout lidský had, přičemž mnoho jednotlivců kráčelo po polích nebo zmizelo v lesích. Asi šlo o individualisty, kteří se rozhodli pochod absolvovat svou vlastní trasou. Podél cest byli k vidění i první odpadlíci, kteří to přehnali s alkoholem a v začínajícím horku vrávorali sem a tam. A někteří záhy leželi v alkoholovém opojení na zemi.
„Hele, voni někteří lidí jdou proti nám," řekla mi přítelkyně.
„To jsou ti, co každý rok jdou z recese trasu obráceně," mínil jsem.
„A to se smí?"
„Nemělo by se to, ale trasu také ujdou, i když opačně."
 Bylo zajímavé pozorovat účastníky pochodu. Někteří šli klidným tempem a přitom se bavili o všem možném. A tak k zaslechnutí bylo slyšet ledacos. Jedni dvojice řešila problémy v práci, jiní zase osobní problémy a jeden manželský pár se festově pohádal, a každý poté šel sólově. Našli se i tací, co pochod pojali jako příležitost k seznamování se.
„Hodláš se tady seznamovat?" zeptala se ostře přítelkyně, když jsem se začal přibližovat ke skupině rozesmátých děvčat.
„Co? Ne proč?"
„Že si tak najednou zrychlil!"
„Je to z kopečka a chci se dostat před tu skupinu."
„Aby ses náhodou k tý skupině nechtěl přidat."
„To není až tak špatný nápad," pronesl jsem s úsměvem. Po přísném pohledu přítelkyně však následovalo svižné předejití oné skupiny.
  Na pochodu se našli i tací, kteří se doslova hnali, jakoby jim hořelo za patami. Ti svou účast pojali závodně a viděl jsem dokonce jednoho člověka, který skoro běžeckým krokem se mihnul kolem ostatních se zavěšenými stopkami na krku.
 Na kontrolních stanovištích bylo veselo. Mnoho lidí se zde občerstvovalo a někteří pak měli problém pokračovat v pochodu, jelikož popíjeli alkoholické nápoje. Bylo zajímavé sledovat, jak ke kontrolnímu stanovišti přicházejí lidé ze všech možných směrů. Někteří jedinci byli i poněkud dezorientováni, protože šli cestou necestou a bloudili, než kontrolní stanoviště našli. Zahlédl jsem i několik lidí, kteří se vynořili z křovin, doběhli ke kontrolnímu stanovišti, vběhli zpátky do houštin a za okamžik zpoza nich odjížděla skupina cyklistů. 
  K mému překvapení se náhle z porostu vynořil jeden můj kolega z práce, který se nechápavě rozhlížel kolem sebe.
„Nazdar! Kde se tady bereš?" zněla moje otázka.
„Ahoj! Já jsem se nějak ztratil. Já tady už bloudím hodinu v lesích. Kamarádi mi někam zmizeli a neberou mi mobil. Ale někde tady určitě budou! Já je nakopu do prde...!" vyhrkl a odkráčel pryč. Neuběhla ani čtvrt hodina a zahlédl jsem rychle kráčející postavu, v níž jsem poznal dalšího kolegu z práce.
„Nazdáár! Kde se ty tady bereš?" zeptal jsem se.
„Čau! Já tuhle trasu chodím každej rok. Letos bych jí mohl ujít v rekordním čase! Tak se měj!" pronesl a za chvíli byl pryč. 
  Pokračovali jsme v pochodu a zanedlouho se začalo kazit počasí. Netrvalo to dlouho a z oblohy se spustil hustý déšť a na polních cestách se začalo objevovat bláto s loužemi. A někteří lidé, co si na sebe vzali světlé oblečení, tohohle svého rozhodnutí litovali. Jedna osoba, co měla bílé kalhoty, po několika pádech na cestě, která se svažovala prudce z kopce, je měla zčernalé. Na oné cestě padal však kde kdo. A po několika hromadných pádech byl pod kopcem k vidění zástup všelijak zašpiněných lidí.
„Co když nás takhle špinavý nepustěj do vlaku?" zeptala se přítelkyně.
„Tak si prodloužíme pochod až k nám domu," řekl jsem s úsměvem. 
 U jednoho rybníka se nám naskytl pohled na lidi v podnapilém stavu, kteří do něho naskákali oblečení.
„A tihle už špinavý nebudou. Nechceš tam taky skočit?" zeptal jsem se.
„Nejsem blázen!" vyhrkla přítelkyně.
 Na závěr pochodu se vyjasnilo a k mému úžasu nás svižným krokem předešel pán v důchodovém věku, který měl na baťohu desítky botiček. A to znamenalo, že se jedná o někoho, kdo chodí na pochod pravidelně. K mému překvapení se nám ten dotyčný začal vzdalovat.
„Znervózňuje tě, že ten důchodce je rychlejší, než my?" zeptala se mne přítelkyně, když jsem zrychlil krok.
„No, má úžasnou fyzičku," mínil jsem. A i přes veškerou snahu se nám toho pána nepodařilo dojít. 
 Po dojití do cíle jsem začal vnímat puchýř na chodidle, ale neodvažoval jsem si zout boty. Přítelkyně si je zula a hned se sháněla po náplasti a já jsem měl sto chutí hodit boty po těch, co v cíli otravně propagovali politické strany. Pak už nás čekala jen jízda v přeplněném vlaku, kterou jsme absolvovali vsedě v uličce. A tak tedy pochodu zdar a příští rok opět na něj!

KONEC

Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'fungus2', 21.05.2010 12:47.

Názory čtenářů
01.06.2010 09:49
josefk
hodláš se tady seznamovat?
do prde.. potěšils mne
01.06.2010 10:43
fungus2
Díkas!

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)