Dílo #62103
Autor:aldebaran
Druh: Tvorba
Kategorie:Próza/Na pokračování
Zóna:Jasoň
Datum publikace:20.05.2010 19:39
Počet návštěv:654
Počet názorů:3
Hodnocení:3 1 1
Patří do sbírky:Říkali mu Jindra

Říkali mu Jindra - 30

Kapitola 34 – Školní trest

  Jindra se zbavil Zmateného výtahu a kriticky se podíval na ředitele. „Takže tohle divadýlko s kouzlením jste udělal jen proto, abyste si mohl pokecat? A nešlo to udělat jinak? Třeba se sejít po vyučování u kafíčka a sušenky.“
  „To by pak nebyla legrace,“ namítl Bumbal, „a mimo to, já mám raději zelený čaj a sýrové crakery.“
  „Vy jste věděl, že se ten výtah ukáže?“
  „Na předvídání budoucnosti tu máme profesorku Trilobitovou. Já nevěděl zhola nic. Jen jsem vyčkával, kdy se zkusíš přepravit jiným způsobem než ostatní.“
  „A co bude teď? Výtah je v háji. Schůzku jsme přesunuli na jiný termín.“
  „Nastala chvíle se rozloučit.“  Bumbal stiskl stopky a čas se dal opět do pohybu.

  Kulma se zamračila a udeřila Fatimu do břicha. Ta se svalila k zemi a její spolužačky rychle kolem ní vytvořily ochrannou bariéru. Tifanny, která se už stačila vzpamatovat z utržené rány, měla v úmyslu zaútočit.
  Bumbal obrátil oči v sloup. „Děvčata, uklidněte se nebo vás všechny proměním v hajzlpapír!“ Pro výstrahu vyšlehl z tyčinky rudý plamen, který málem ožehl Kulminu blond hřívu.
  Dvojčata Dilliny se svým doprovodem se stáhla do bezpečné vzdálenosti.
  „Tak se mi to líbí!“ prohlásil spokojeně Bumbal a nenápadně Kulmě naznačil, aby se otočila.
  Upírka zjistila, že výtah zmizel. Tím pádem už nemusela terorizovat mladší spolužačky, což ji převelice mrzelo, protože si v tom začala libovat.
  „Je na čase, abych vyřešil poslední problém,“ řekl ředitel a namířil proti studentkám twiggi-tyčinku. „Totalus famele amnesium.“
  Bílé světlo prozářilo chodbu a všem dívkám vymazalo vzpomínky na poslední události. Kouzlo bohužel zasáhlo i Kulmu.
  Jindra zůstal vyjeveně civět. Chtěl se Bumbala zeptat, proč to udělal, ale starý pán mu akorát zamával na rozloučenou a zmizel neznámo kam.
  Nastalo trapné ticho. Vystrašené dívky se doposud krčily u stěny a vytřeštěně zíraly před sebe. Žádná z nich nechápala, co se děje a z čeho vlastně mají tak strach. Kulma zažívala tentýž pocit, ale dokázala to zamaskovat.
  „Na co tak blbě čumíš, bloncko?“ štěkla z ničeho nic Fatima, která už nevydržela mlčet.
  Kulma zaťala pěsti, ale Jindra ji zarazil. „Ona to nemyslela zle. Jen je v šoku. Ještě si neuvědomila, že ……že si teďka všem zachránila život.“
  Všechny dívčí pohledy se okamžitě upřely na něj. Jindra si uvědomil, jakou právě řekl hloupost. Musí z toho rychle vybruslit, jinak nastane pohroma. Fámy se šíří rychlostí blesku a je jen na něm, o čem si budou všichni špitat.
  „Objevil se tu Zmatený výtah!“ začal líčit smyšlené události, „Kabina se otevřela a začalo z ní zářit nádherné bílé světlo. Všichni jsme byli jako zdrogovaní a moc jsme toužili jít dovnitř. Dvojčata už byla skoro ztracená, když v tom se objevila Kulma a odhodila je na stranu. Protože už není člověk, tak na ní světlo nemělo účinek. Bohužel záchrana se neobešla bez zranění.“
  Fatima se bolestivě chytila za břicho a její sestra zase třela rukou pohmožděný obličej. Zdálo se, že historka zabírá.
  „Jak to, že si z toho nic nepamatuju?“ prohlásila Kulma zmateně.
  „Protože si jednala v afektu,“ napadlo Jindru, „Bylo to tak náhlé, že ani já nevím, zda to byl sen či skutečnost.“
  „A máš nějaký důkaz?“ zeptala se Fatima.
  Jindra se zarazil a na chvíli se zamyslel.
  „Tamhle něco leží!“ přerušilo je zvolání jedné ze studentek, která ukázala na opačný konec chodby.
  Pod okenním parapetem se povaloval pokroucený nerezový plát. Jindra mohl odpřísáhnout, že když výtah mizel, zůstal nepoškozený. Že by Bumbal vykouzlil falešnou stopu?
  Zvědaví studenti se rychle seběhli kolem tajemného „artefaktu“.
  „Tak tomuhle nikdo neuvěří,“ prohlásila Tifanny a opatrně šťouchla prstem do hladkého plechu.
  „Neměli bysme to někde nahlásit?“ navrhla jedna z přítomných dívek.
  „Prdlajs!“ řekla Fatima, „Tohle můžeme výhodně zpeněžit. V dílnách to kluci rozřežou na malý kousky a můžeme je prodávat jako suvenýry. Každý student bude chtít plíšek ze Zmateného výtahu.“
  „Nebo můžeme navrhnout kolekci přívěsků,“ napadlo Tifanny, „Šperky z oceli jsou dnes v kurzu.“
 „Já bych si jeden rozhodně koupila,“ pronesla Kulma, „je to lepší než stříbro.“
  Jindra se zdržel komentáře. Kdyby bylo po jeho, vyhodil by plech do sběrných surovin nebo někde do škarpy. Naštěstí se poblíž objevila profesorka MacGolemová, kterou upoutal nápadný hlouček studentů.
  „Copak se tady děje?“ zvolala podrážděně, „Za chvíli končí obědová přestávka. Pokud nechcete zůstat až do večera o hladu, tak mazejte do jídelny. Bufet u Budovy A je totiž mimo provoz.“
  Dívčí slepičárna rychle sebrala plech z podlahy a schovala si je za záda. Profesorka je ignorovala a spíš se zaměřila na Kulmu s Jindrou.
  „Hrnčíř a Vláskorádová. Vás dva mi seslalo samo Peklo! Jste ostudou naší koleje. Před chvíli se u mě zastavila profesorka Hukvaldová a byla pořádně naštvaná. Musela jsme ji slíbit, že vás řádně potrestám.“
  „A co nás čeká?“ zeptala se upírka, „Třicet ran devítiocasou kočkou nebo snad četba Jiráskovy Filosofské historie?“
  „Něco lepšího,“ uchechtla se MacGolemová, „Pomůžete Gravidovi v Prokletém pralese. Jakmile skončí panu Hrnčířovi hodina u hypnotizéra, půjdete si do zbrojnice vyfasovat pěknou zbraň.“
 Jindra čekal něco horšího, ale raději se zdržel komentáře, aby si ještě nepřitížil. Stále měl v kapse bezvládnou kachničku a toužil se dostat, co nejrychleji na Ošetřovnu. Zatímco je MacGolemová poučovala, jak by se měl správný student chovat, rozhlížel se kolem sebe. Měl velkou chuť znovu přivolat Zmatený výtah a všechny pořádně vyděsit.
  Když profesorka ukončila svou přednášku a odešla pryč, obrátil se Jindra ke Kulmě. „Měli bysme najít ten přepravní portál nebo se ta kachna už nikdy neprobere.“
  „O čem to mluvíte?“ zeptala se Fatima, která ještě za zády schovávala kus plechu.
  „Hledáme přepravní portál,“ mlžil Jindra, „Musíme se dostat na Ošetřovnu…..Kulmu trápí ženské problémy.“
  „Upíři můžou mít měsíčky?“
  „To tě nemusí zajímat,“ ušklíbla se Kulma a zakoulela očima, „Jen nám poraď a zbytečně se neptej.“
  „Vždyť tu studuješ už skoro třicet let,“ namítla Tifanny, „Měla bys znát školu ze všech nejlíp.“
  „To já vím. Ale dneska mám v hlavě vymeteno. Asi stařecká demence nebo jsem v přechodu.“

Epilog
Kapitola 35  bude uveřejněna za týden

Názory čtenářů
21.05.2010 21:09
josefk
kvalitní hajzlpapír nezklame nikdy
23.05.2010 11:18
malékulatékolečko
:-)))) Opět se těším 
26.05.2010 07:23
aldebaran
děkuji

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)